Dotaz vložený 16.10.2017 do Poradny jsme nedohledali, možná došlo k technické chybě při vkládání.

K dotazu vloženému 31.10.2017:

Podle našeho názoru lze podat proti rozhodnutí odvolacího orgánu - Krajského úřadu Středočeského kraje – správní žalobu. Domníváme se, že pravděpodobně bude zprvu úspěšná, protože považujeme za chybný procesní postup KrÚ, kdy v rozhodnutí o odvolání přidal další nové důvody odepření, a upřel tak žadatelce možnost se proti takovým důvodům odmítnutí žádosti odvolat. Vedle toho jsou některé důvody odmítnutí dle našeho názoru zjevně nesprávné.

Pokud by byla žaloba úspěšná, předpokládáme, že by soud spíše zrušil rozhodnutí o odvolání (asi nepřikáže informaci poskytnout, jak navrhujeme), mohlo by následovat rozhodnutí KrÚ, které by zrušilo rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti a vrátilo mu věc k novému projednání, s „instrukcí“, aby posoudil věc zejména s ohledem na posouzení, zda v daném případě převažuje právo na informaci o příjemci veřejných prostředků včetně jména a příjmení a celkového dluhu, anebo jeho právo na ochranu soukromí. Zde předpokládáme, že bude žádost v tomto rozsahu opět odmítnuta na základě testu proporcionality (bude se opírat o nedávný nález ústavního soudu). Toto druhé odmítnutí pravděpodobně KrÚ potvrdí, a odhadujeme, že žaloba, podaná proti němu by již pravděpodobně nebyla úspěšná.

Je tedy na vás, zda se rozhodnete nyní podat žalobu (u té nezávazně sdělujeme odhad cca 60:40 ve prospěch její úspěšnosti, závisí to však též na dalších okolnostech). Taková žaloba by v něčem byla přínosná, ale pravděpodobně vposledku nepovede k získání informací (viz výše).

Pro případ, že byste se rozhodla správní žalobu nyní podat, zpracovali jsme pro vás formulace několika bodů a argumentů, co by mohl a obsahovat.

Jelikož součástí testu proporcionality, který lze v dalším kole předpokládat, oprávněně může být i úvaha o tom, zda chcete získané údaje zveřejnit, navrhujeme vám v určité pasáži (viz níže) sdělit soudu, že tyto údaje nehodláte bez dalšího zveřejnit a jste si vědoma, že pokud je získáte, budete vázána při dalším nakládání s nimi povinnostmi podle zákona o ochraně osobních údajů.

Mimo právní hodnocení sdělujeme názor, že pokud v daném případě nejde o významný případ, kdy například existuje podložené podezření z účelového či klientelistického zvýhodňování konkrétního dlužníka, pak nepovažujeme za vhodné využívat žádost dle InfZ k zjištění relativně nevýznamného údaje o konkrétním dlužníkovi. Pokud by šlo o běžný, například sociální případ dlužníka, mohlo by takovéto vyžadování informace vzbuzovat dojem zneužívání práva a zbytečného zasahování do soukromí běžného člověka. Ovšem nemáme k věci žádné podrobnosti a nemůžeme posoudit důvody vaší žádosti.

Návrh některých bodů žaloby:

Odepření práva na odvolání

Rozhodnutím o odvolání, kterým bylo odvolání odmítnuto, bylo žadatelce odepřeno právo na odvolání, když k důvodům pro odmítnutí žádosti přidalo další - § 11 odst. 2 písm. a) InfZ. Pokud by takový důvod byl uveden v rozhodnutí o odmítnutí žádosti, žadatelka by v odvolání namítla, že požadované informace neposkytl povinnému subjektu dlužník, ale že je povinný subjekt znal ze své činnosti jako pronajímatel. S tímto argumentem se rozhodnutí o odvolání pochopitelně nijak nevypořádalo. Argument, uvedený v Rozhodnutí o dovolání, že „žadatelka přezkoumatelně neuvedla, že by jí požadované informace vznikly s použitím veřejných prostředků…“ nutno považovat za opovážlivý projev přehlížení a porušení práv žadatelky, která by snad měla být povinna vyvracet předem i takové důvody odmítnutí žádosti, které na daný případ nelze aplikovat. Takto by se měla pravděpodobně předem (již v žádosti) vypořádat se všemi teoreticky existujícím důvody odmítnutí žádosti, tedy s prakticky nekonečnou množinou situací, které v oblasti práva na informace obecně mohou nastávat. Žadatelce tak vznikla újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se, což vylučuje možnost, aby odvolací orgán v uvedeném smyslu změnil část napadeného rozhodnutí.

Test proporcionality

Rozhodnutí o odvolání dále provedlo cosi jako náznak testu proporcionality, který zcela chyběl v rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti. Podle názoru žalobkyně však tento test (tj. nezbytné odůvodnění rozhodnutí o odmítnutí) musí provést povinný subjekt a nemůže jej za něj provést odvolací orgán. Je totiž třeba vycházet ze znalosti souvislostí případu, kterého se žádost o informace týká. Dále není možné tímto postupem, kdy podstatnou část odůvodnění rozhodnutí o odmítnutí žádosti provede až odvolací orgán, odepřít žadatelce právo na to, aby v odvolání vznesla případné námitky proti argumentaci takového testu. I zde tedy žadatelce vznikla újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se.

K samotnému testu proporcionality žalobkyně uvádí, že s ohledem na zcela běžný stav, kdy existují registry dlužníků, v nichž tyto údaje sdílejí široké okruhy zejména právnických osob (např. bank), a tento stav je z důvodu zjevného veřejného zájmu zakotven například v § 20z a § 20za zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, lze považovat zásah do soukromí dlužníka poskytnutím informace o celkové výši jeho dluhu za velmi malý. Na druhé straně zájem veřejnosti na kontrole hospodaření s veřejnými prostředky je značný. Jde například o to, komu je povinný subjekt a za jakých okolností ochotný poskytnout úlevu při splácení dluhu. Dle názoru žalobkyně v daném případě převažuje nad zájmem na ochraně soukromí dlužníka.

Záměr údaje zveřejnit

V souvislosti s testem proporcionality Rozhodnutí o odvolání též argumentuje úmyslem žadatelky údaje zveřejnit. Toto tvrzení však nedokládá. Lze se tedy jen domýšlet, že to dovozuje z technické formy, kterou žadatelka zvolila pro podání žádosti, tedy službu webové stránky Informace pro všechny. Pokud by však povinný subjekt vyhodnotil, že touto cestou nemůže informaci poskytnout (neboť je automaticky zveřejňována), mohl poskytnout požadované informace na e-mailovou adresu žadatelky, která je mu známa (je např. uvedena v Rozhodnutí o odvolání jako adresa pro doručování), anebo měl využít postupu podle § 14 odst. 5 písm. a) InfZ a vyzvat žadatelku k doplnění žádosti s tím, že nedostatek údajů o žadateli (zde e-mailová adresa) brání vyřízení žádosti.

Žalobkyně nehodlá získané údaje bez dalšího zveřejnit „pro kohokoliv“ na internetu a v případě, že údaje získá, je si vědoma svého postavení a odpovědnosti správce osobních údajů, pokud by údaje dále systematicky zpracovávala.

Dluh jako příjem veřejných prostředků

K argumentu povinného subjektu, že údaj o dluhu není údajem o příjmu veřejných prostředků z důvodu, že dluh nebyl prominut, kterýžto argument odvolací orgán uznal a potvrdil, uvádí žalobkyně, že je nesprávný. Prominutím dluhu by se dluh stal (ze strany dlužníka) příjmem veřejných prostředků pouze v případě, že do toho okamžiku jím nebyl, tedy v případě, že nebyl vymahatelný (dlužník by ještě nebyl v prodlení). Zároveň ale platí (aniž by mezi tím byl rozpor), že pokud je dlužník v prodlení (dluh je vymahatelný), jde již jen z takového důvodu o příjem veřejných prostředků, jak plyne z rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 2 As 132/2011 – 121, v němž se uvádí v odůvodnění: „Jelikož je vymahatelná pokuta, uložená ve stavebním řízení, peněžitým plněním, jehož příjemcem je rozpočet, ze kterého je hrazena činnost správního orgánu, který pokutu uložil (§ 183 odst. 2 stavebního zákona), jde v daném případě o rozpočtový příjem obce a patří tak k jejím veřejným peněžním prostředkům.“. V případě pokuty tedy NSS považuje za okamžik, kterým nastává „poskytnutí veřejných prostředků“, okamžik, kdy je pokuta (pohledávka) vymahatelná.

Je pravdou, že uzavření Dohody o plnění dluhu ve splátkách lze interpretovat také tak, že dluh přestává být vymahatelný jednorázově v plné výši, byť zůstává vymahatelný ve smyslu Dohody (např. neuhrazením první splátky pravděpodobně začne být opět vymahatelný v plné výši). Z hlediska posouzení této věci v kontextu práva na informace však žalobkyně zastává názor, že nelze rozlišovat, zda v okamžiku podání žádosti je dluh zrovna vymahatelný anebo díky tomu, že byla přijata Dohoda o plnění dluhu ve splátkách, zrovna vymahatelný v plné výši není. Takový výklad by vedl k absurdním důsledkům střídavé přístupnosti a nepřístupnosti takové informace, což by například v případě významného dluhu bylo zřetelně v rozporu s účelem práva na informace a kontroly veřejnosti, jak povinný subjekt nakládá s veřejnými prostředky. Podstatné tedy je, že dluh již jednou byl vymahatelný, byl tedy „příjmem veřejných prostředků“, a je tedy jen otázkou, jak by bylo možné formulovat žádost z hlediska časového úseku, k němuž požaduje informaci o celkové výši dluhu. Například by žádost mohla požadovat informaci o výši dluhu k datu těsně před přijetím Dohody o plnění dluhu ve splátkách Postavit odmítnutí žádosti jen na takto pojatém výkladu by bylo zjevně formalistickým výkladem práva.

Žalobní návrh

Z uvedených důvodů se navrhuje, aby soud postupem podle § 16 odst. 4 InfZ přezkoumal, zda jsou dány důvody pro odmítnutí žádosti, včetně zhodnocení dosavadní předložené argumentace k testu proporcionality, a pokud dospěje k závěru, že takové důvody nejsou, zrušil rozhodnutí o odvolání a rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti a povinnému subjektu nařídil požadované informace poskytnout.