K otázce zvukového záznamu se domnívám, že není pravděpodobné, že byl záznam bez jakékoliv kopie zlikvidován. V odvolání by bylo vhodné toto tvrzení napadnout a požadovat jeho důkladný přezkum.
Pokud probíhá řízení o poskytnutí informace, neměla by tato být skartována. Účelem skartačního řízení (§ 7 ArchZ) je vyřadit dokumenty, jimž uplynuly skartační lhůty a jež jsou nadále nepotřebné pro činnost původce. Zde byly zjevně potřebné pro vyřízení žádosti o informace. Bohužel nepanuje jednota o tom, zda takový záznam má povahu dokumentu podle archivního zákona, anebo jen jakési „archivní pomůcky“, na kterou se nevztahují skartační pravidla.
Bylo by však možné podat podnět ke státnímu archivu na prověření, zda skartace nebyla porušení povinností, stanovených archivním zákonem o spisové službě.
Lze položit též otázku, zda se dříve takové záznamy uchovávaly anebo likvidovaly.
K otázce textu všech připomínek, námitek i dalších podání ke konceptu územního plánu včetně jejich vypořádání, resp. k odmítnutým informacím (plný text námitek a připomínek) – Magistrát neuvádí, že by informace neexistovaly. Odmítnutí opírá pouze o § 11/1/b InfZ, kdy jde o podkladovou (nehotovou) informaci. Jak už jsme uvedli v předchozí odpovědi, odůvodnění rozhodnutí uvádí jako chráněný zájem, který by měl být poskytnutím záznamu ohrožený, tedy jako faktický důvod nutnosti ochrany informací „probíhající proces pořizování nového územního plánu“. Tento jediný uváděný „důvod“ nejen že vlastně ani není formulován jako nějaké ohrožení, a důvodem tedy není, ale ani by nebyl věcně schopný jakkoliv ovlivnit nějaký legitimní zájem. Je zjevné, že i po poskytnutí požadovaných podání s jejich vypořádáním by proces projednávání dále nerušeně probíhal, poskytnutí by nemělo žádný vliv na číkoliv možnost nějak nesprávně do tohoto procesu zasáhnout. V odvolání by tedy bylo vhodné tyto argumenty zmínit.
K otázce, jak prolomit takto vzniklý ping pong (týká se jen otázky plného textu námitek a připomínek): Magistrát v této věci prakticky totožně zopakoval jak důvod odmítnutí, tak jeho odůvodnění. Je otázkou, jaké nároky vznesl na nové rozhodnutí Magistrátu nadřízený Krajský úřad (jeho rozhodnutí jste nepřiložil). Pokud Krajský úřad odmítl argumentaci odkazující na „probíhající proces pořizování nového územního plánu“, pak by šlo o zřetelný příznak obstrukce.
V takovém případě by pak opravdu jediným možným postupem po podání (druhého) odvolání a po (druhém) rozhodnutí krajského úřadu, které by rozhodnutí Magistrátu opět zrušilo, bylo podání žaloby, jíž by se po soudu požadovalo zrušit jak rozhodnutí povinného subjektu, tak nadřízeného orgánu, protože to fakticky nepředstavuje ochranu práva na informace žadatele, ale pouze pokračování obstrukce povinného subjektu. Tento postup vyjasnil především rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 6 As 113/2014 – 35, zejm. v bodě 31.
Teoreticky si lze též představit stížnost podle § 175 správního řádu, podanou proti postupu správního orgánu, neposkytuje-li správní řád jiný prostředek ochrany. Ve stížnosti by bylo podobně jako v žalobě nutno popsat, v čem spočívá obstrukční postup, a uvést, že sice zdánlivě správní řád poskytuje jako prostředek ochrany odvolání, ale to je v daném případě jen zdánlivý prostředek, protože povinný subjekt opakovaně odmítl vyhovět rozhodnutí nadřízeného orgánu (pokud rozhodnutí Krajského úřadu vyvrátilo argumenty Magistrátu o důvodu odmítnutí plného textu námitek a připomínek).
Součástí stížnosti by měla být též nesprávná (údajná) skartace záznamu, která fakticky úmyslně zhatila proces vyřízení žádosti.
