Nejprve nutno vyjasnit, že žalobu lze podat až poté, kdy vyčerpáte opravné prostředky. Pokud tedy zatím byla pouze odmítnuta žádost o informace, je třeba do 14 dnů od doručení rozhodnutí o odmítnutí žádosti podat odvolání. Teprve pokud odvolání bude zamítnuto, lze podat žalobu.

Žaloba má šanci na úspěch, vzhledem k dostatečné judikatuře možná již hned u první soudní instance – krajského soudu.

Jednak správně uvádíte, že např. podle rozsudku č. j. 1 As 44/2010-103 (2241/2011 Sb. NSS)] spočívá ochrana podle § 11/4/a InfZ v tom, aby nebylo zmařeno nebo ohroženo trestní řízení. Právní věta rozsudku zní: „Povinné subjekty neposkytnou informace o probíhajícím trestním řízení [§ 11 odst. 4 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím] pouze poté, co zváží, nakolik je důvod neposkytnutí informace vskutku ospravedlněn naléhavou společenskou potřebou. Tou bude pravidelně zájem státu na tom, aby poskytnuté informace neohrozily objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení, nezveřejnily o osobách zúčastněných na trestním řízení údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností, a aby neporušily zásadu, že dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen. Povinný subjekt vezme v potaz též ochranu práv a svobod druhých, např. obětí trestného činu (srov. § 8a odst. 1 trestního řádu).“

Ve vaší konkrétní situaci jak se zdá tato rizika opravdu neexistují. Navíc pokud se správní orgán tímto pohledem na věc vůbec nezabýval, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné a již proto by mělo být zrušeno.

Druhým důvodem pro vysokou šanci zamýšlené žaloby je, že jde o (tehdy) významného veřejného funkcionáře a trestný čin přímo se vázající na jeho veřejnou činnost. V uvedeném rozsudku se NSS totiž vyjádřil i v tomto směru: „Na druhou stranu není důvodu neposkytnout informace o nepravomocném  trestním  rozhodnutí  orgánu  činného  v trestním  řízení  tam, kde takováto „naléhavá  společenská  potřeba“  shledána  nebude,  typicky v případech  veřejného zájmu, kde  půjde  o trestné činy úředních  osob  ve  smyslu  § 127  platného  trestního  zákoníku, resp. veřejných  činitelů  ve  smyslu § 89 odst. 9 starého  trestního  zákona.  Z hlediska komparativního je třeba poznamenat, že některé zahraniční informační zákony výslovně hovoří o informacích  z trestního  řízení  proti  úředním  osobám  ve  zvláštních  ustanoveních  a  vylučují jako důvod pro neposkytnutí informace z trestního řízení ochranu osobnostních práv úředních osob (srov. čl. 5 odst. 3 polského zákona o přístupu k veřejným informacím).“

Pro souběh těchto dvou argumentů, vyplývajících z požadavku na ústavně konformní interpretaci zdánlivě jednoznačně znějícího § 11/4/a InfZ, vyplývá dle mého soudu vysoká šance na to, aby požadavek na poskytnutí textu obžaloby v daném případě byla dle InfZ žadateli poskytnuta, případně pouze s vyloučením některých specifických informací (osobních údajů, informací identifikující třetí osoby apod.) podle § 12 InfZ.

Na závěr otázka: pokud – jak uvádíte – je obžaloba dostupná z veřejných zdrojů, není jasné, proč ji žádáte od některého povinného subjektu. Pokud k tomu není specifický důvod, např. odůvodněná nutnost ověření autenticity, pak vždy zastávám názor, že by se InfZ neměl využívat tam, kde to není nutné a informace lze získat jinak.