V situaci, kdy člen kontrolního a finančního výboru zastupitelstva dané Městské části žádá o anonymizované údaje o odměňování zaměstnanců úřadu (plat+příplatky+odměny), má na takové anonymizované informace plné právo. Postupně je třeba vyjasnit, že
1) nejde o osobní údaje, nemá se proto uplatnit § 8c InfZ, zaměřený na poskytování informací o odměňování identifikovatelných osob. Pokud žadatel požaduje anonymizované údaje, je povinný subjekt povinen vyhodnotit, za jakých okolností a v jaké podobě lze dosáhnout dostatečné anonymizace.
2) K tomu poslední vývoj judikatury upřesnil, že za dostatečně anonymizovaný údaj se považuje i takový, k jehož re-anonymizace či přiřazení ke konkrétnímu člověku by příjemce informace musel mít k disposici další dostatečně doplňující informace. Pokud takovou možnost příjemce nemá, pak jde o dostatečnou pseudonymizaci, kterou lze považovat za anonymizaci, kdy se na informace již nehledí jako na osobní údaje. (výklad na základě rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále „SDEU“) ze dne 19. 10. 2016, C-582/14, ve věci Breyer, v němž SDEU uvedl, že pro určení, zda je osoba identifikovatelná, je třeba přihlédnout ke všem prostředkům, které mohou být rozumně použity jak správcem, tak jakoukoli jinou osobou pro identifikaci dané osoby. SDEU vydal dne 4. 9. 2025 rozsudek ve věci C-413/23, SRB, v němž potvrdil názor Tribunálu. Podle rozsudku ve věci T-557/20 Tribunál shledal, že pseudonymizované údaje předané příjemci údajů nebudou považovány za osobní údaje, pokud jejich příjemce nemá prostředky k opětovné identifikaci subjektu údajů. Na tento rozsudek navazuje v ČR například rozsudek NSS č. j. 1 As 183/2023. Uvádí například, že za určitých okolností nemusejí být pseudonymizované údaje automaticky osobními údaji. Již předtím se stejným tématem – do značené míry se stejnými závěry – zabýval i rozsudek NSS č. j. 4 As 132/2013.)
3) k předchozímu zároveň platí, že doplňující informace nemohou mít povahu znalostí „znalce místních poměrů“, tedy někoho, kdo z vlastní zkušenosti zná interní poměry v dané organizaci a proto se mu může podařit vydedukovat přiřazení konkrétních osob k informacím. Tento aspekt nelze tedy aplikovat na posouzení žádosti, a to ani tehdy, kdyby žadatelem byl právě „znalec místních poměrů“. Důvodem je, že právo na informace je principálně založeno na tom, že osoba žadatele není podstatná (vyjma specifických případů, kdy se právě žádají jednoznačně identifikovatelné osobní údaje nebo informace o soukromí, pokud to silně zasahuje do práva na ochranu soukromí, například právě ve věci odměňování – k tomu právě slouží § 8c InfZ).
4) I kdyby povinný subjekt usoudil, že nějaká část požadované informace by vedla k identifikaci konkrétních osob, pak je povinen takovou část (zpravidla nějakou vazbu mezi údaji nebo jinou charakteristiku informace) vypustit a zbylou část žadateli poskytnout. Do tohoto postupu může spadat i možnost „rozostření údajů“ či škálování, kdy se neposkytnou přesné (na korunu) údaje, ale údaje se uvedou například pouze ve škále po 5 tisících Kč. (Jde o aplikaci § 12 InfZ.)
5) V případě, kdy v rozporu s výše uvedeným povinný subjekt trvá na tom, že nelze jednotlivé anonymně přiřazené údaje považovat za plně anonymní, a postupuje podle § 8c InfZ (tedy v případě zaměstnanců, kteří nespadají do vyšší kategorie podle odst. 1 písm. a)), musí do rozhodování zapojit některé předem jednoznačně dané skutečnosti:
a) člen kontrolního nebo finančního výboru, ale i člen zastupitelstva již kvůli této pozici má povahu „hlídacího psa demokracie“, tzn., že jeho zájem na požadovaných informacích je velmi silný a zpravidla převáží nad ochranou soukromí,
b) již jen samotná okolnost, že jde o nakládání s veřejnými prostředky, zakládá velmi silný veřejný zájem, který zpravidla převáží nad zájmem na ochraně soukromí,
c) musí vyhodnotit, kteří zaměstnanci – úředníci mají postavení „veřejného funkcionáře“ podle zákona o střetu zájmů – u nich pak informace poskytne bez dalšího.
Lze tedy shrnout, že na požadované informace máte právo a mají vám být podle Infozákona poskytnuty.
