Odepření je neoprávněné.
§ 11 InfZ není na danou situaci uplatnitelný. Podle § 3 písm. a) Autorského zákona (AutZ) se na projektovou dokumentaci, pořízenou veřejným investorem, vztahuje úřední licence (výjimka z ochrany autorského práva), protože jde o „úřední dílo, jímž je …úřední návrh úředního díla a jiná přípravná úřední dokumentace,“.
Navíc je zcela pochybné, že by projektová dokumentace rekonstrukce ulice splňovala charakteristiku autorského díla. Tu by mohl mít nejvýše nějaký architektonický výkres, řešící estetickou stránku rekonstrukce. A dále – i v případě, že by šlo o autorské dílo, informace se poskytuje pro osobní užití. Podle § 30 odst. 1 AutZ je užití pro osobní potřebu tzv. volným užitím. A konečně: Podle § 34 odst. 1 AutZ by šlo o úřední licenci:
(1) Do práva autorského nezasahuje ten, kdo v odůvodněné míře dílo užije
a) k úřednímu účelu na základě zákona,
Úředním účelem je zde vyřízení žádosti o informaci podle InfZ.
Neuplatní se ani § 168 stavebního zákona.
§ 168
(2) Vedení spisové služby a nahlížení do spisu se řídí ustanoveními správního řádu a zvláštního právního předpisu. Kopii dokumentace stavby stavební úřad poskytne, pokud žadatel předloží souhlas toho, kdo dokumentaci pořídil, případně souhlas vlastníka stavby, které se dokumentace týká. V odůvodněných případech lze usnesením odepřít nahlížení do vybraných částí dokumentace u staveb důležitých pro obranu státu, staveb civilní ochrany a bezpečnosti, popřípadě z důvodů ochrany osob a jejich majetku.
Toto ustanovení stavebního zákona pozitivně upravuje, komu a za jakých okolností má stavební úřad poskytnout úplnou kopii projektové dokumentace v režimu stavebního zákona, nepředstavuje však zákazové ustanovení, které by omezovalo obecný přístup k informacím podle Infozákona. Jde o výjimku vůči následující větě, která představuje zřetelně formulované zákazové ustanovení, které se však týká jen některých situací „u staveb důležitých pro obranu státu, staveb civilní ochrany a bezpečnosti, popřípadě z důvodů ochrany osob a jejich majetku.“. To v tomto případě nelze uplatnit, protože stavba ulice tyto charakteristiky nesplňuje. Z principu právního státu plyne, že zákonné omezení základního práva musí být formulováno jednoznačně. Stavební zákon navíc nepochybně není komplexní úpravou, která by vylučovala použití Infozákona.
Dále lze uplatnit § 12 IfnZ (princip selekce), který ukládá poskytnout informace po vyloučení těch, u kterých to stanoví zákon. To znamená, že i pokud by část stavby měla například význam z hlediska civilní ochrany, a byl by tak důvod neposkytnout „úplnou kopii“, o které hovoří § 168 stavebního zákona, pak by stejně povinný subjekt byl povinen poskytnout takovou (zbývající) část dokumentace, která chráněná není, tedy vypustit onu chráněnou část. Měl by tedy určitě poskytnout základní výkresy, ze kterých plynou odpovědi na vaše otázky (ze které je patrno budoucí řešení ulice - šířky chodníků, výškové rozdíly, materiál dláždění apod).
Odkaz na rozsudek k Krajského soudu v Ostrava sp.zn. 22 Ca 551/2000 je nepatřičný a povinný subjekt ho uvádí svévolně, uvedený rozsudek uvádí pravý opak, a sice, že stavební zákon neomezuje možnost přístupu k dokumentaci podle Infozákona.
K uvedenému ustanovení stavebního zákona se vyjadřuje i judikatura, konkrétně rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. května 2007, č. j. 5 Ca 126/2006-26 (rozsudek se odkazuje na § 133 stavebního zákona, který byl nahrazen právě výše zmiňovaným § 168 odst. 2 stavebního zákona):
„Od práva náležejícího vybrané skupině osob ve smyslu § 133 stavebního zákona je podle názoru soudu třeba odlišit obecné právo vyplývající ze zákona č. 106/1999 Sb., tj. obecné právo na informace, které přísluší všem a podléhá omezením stanoveným pouze a jedině zákonem.
Poskytnutí informace požadované podle zákona č. 106/1999 Sb. lze odepřít pouze z důvodu stanoveného v zákoně. Má-li být jakékoli omezení tohoto práva provedeno pouze zákonem, a to pouze v nejmenším nutném rozsahu a jen z důvodu nezbytnosti pro ochranu práva a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti, pak odepření informací proto, že žalobce neměl „vztah k věci“, resp. správnímu orgánu odůvodněnost svého požadavku neprokázal, by z podmínek pro omezení základního práva na informace vybočovalo. Z hlediska práva na informace zakotveného zákonem č. 106/1999 Sb. by takové omezení bylo podle mínění soudu nepřípustné.“
V poradně se již nachází tento dotaz, týkající se omezení přístupu k informacím s odkazem na stavební zákon. K Vašemu dotazu se vztahují i další obdobné dotazy: zde a zde.
K procesní stránce:
Povinný subjekt hrubě porušil zákon i z hlediska postupu: pokud odepírá informaci, musí o tom vydat řádné Rozhodnutí, splňující požadavky podle správního řádu. To se nestalo, odepření bylo sděleno pouze neformální m přípisem, bez náležitostí. Například není uvedeno poučení o opravném prostředku, což na druhou stranu dává možnost podat jej i po běžné lhůtě 15 dnů od doručení.
Další postup:
Je třeba ihned podat odvolání, uvést v něm uvedené argumenty. Odvolání bude vhodné formulovat s právníkem, v případě problému se na nás obraťte.
