Základním principem svobodného přístupu k informacím, jak jej stanoví čl. 17 Listiny základních práva a svobod, a v návaznosti na to i zákon o svobodném přístupu k informacím (InfZ), je, že každý má právo na VŠECHNY informace, uchovávané veřejnými úřady a institucemi. Jakákoliv nezákonná charakteristika informace, jako třeba ty uvedené ("pouze informativní materiál finančního výboru", "nebyl na programu jednání zastupitelů" atd.) nemá žádnou právní váhu. Jedinými důvody pro oprávněné odepření informace jsou charakteristiky uvedené v InfZ, případně v jiném zákoně, jako je například ochrana osobních údajů, utajovaná informace (tj. "státní tajemství") apod. 

Tvrzení starostky je tedy holým nesmyslem a blábolem. Starostka si asi neuvědomuje, že požadavek kohokoliv na poskytnutí informace nemá povahu nezávazné konverzace, ale jde o proces přesně popsaný zákony, kde ona vystupuje v roli povinného subjektu. Její výrok zní, jakoby řekla, že neprovede úkon, uložený zákonem, protože se jí zrovna nechce. Bude-li se protivit zákonu, spor může rychle gradovat například k exekuci obecního majetku. 

Je třeba podat žádost dle InfZ a a na jejím vyřízení a poskytnutí této informace trvat, tedy například podat stížnost, odvolání či žalobu. Tento spor nepochybně žadatel vyhraje. 

Lze též upozornit starostku, že není oprávněna takový dokument zničit, neboť se na něj vztahují pravidla spisové služby dle archivního zákona.
Náklady, které starostka protiprávním postupem způsobí, je obec povinna od ní vymáhat v rámci regresního řízení (v zásadě strhnout z platu).