Není jasný vztah uváděného soudního a přestupkového řízení.
Informace podle mého soudu má být poskytnuta. Jde sice o osobní údaje, ale při vyřízení žádosti je nutno v testu proporcionality zvážit převahu veřejného zájmu nad zájmem na ochraně soukromí. Policista je vždy veřejně činnou osobu, a to i v době mimo službu (srov. např. § 45/1/i zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů – „chovat se a jednat i v době mimo službu tak, aby svým jednáním neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru“.
Lze poukázat na spor o poskytnutí informací o přestupku v dopravě, spáchaném soudcem, který řešil Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 7 As 64/2013. V onom případě již povinný subjekt a nadřízený orgán žadateli poskytli základní údaje o vyřízení přestupku: Magistrát sdělil stěžovateli informaci, že jinému orgánu věc postoupena nebyla, že u magistrátu bylo zahájeno řízení o oznámených přestupcích a v současné době je příslušným správním orgánem vedeno řízení o podaném odvolání proti rozhodnutí o přestupku. Dále druhostupňový orgán, když byla věc pravomocně skončena, poskytl další informace, tj. že dotyčnému soudci byla za spáchaný přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích uložena pokuta ve výši 30.000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 14 měsíců, a že rozhodnutí o přestupku nabylo právní moci dne 23. 8. 2011. V této situaci NSS však přesto zrušil rozsudek MS Praha a Ministerstva dopravy, jelikož nad rámec již takto poskytnutých informací odmítaly poskytnout žadateli ještě i kopii rozhodnutí o přestupku. Soud uvedl: „Důvodnou však Nejvyšší správní soud shledal námitku stěžovatele, že neposkytnutí kopie rozhodnutí o přestupku je zcela nedůvodným a neproporcionálním omezením práva na informace, které postrádá jakékoliv racionální odůvodnění.“
Dále lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 44/2010 - 103, v němž konstatoval, že ust. § 11 odst. 4 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. je nutno vykládat ústavně konformním způsobem, tedy restriktivně tak, že ani dosud probíhající trestní řízení nepředstavuje důvod pro odepření poskytnutí informací. Zároveň zdůraznil veřejný zájem na informacích o trestním řízení tam, kde se jedná o řízení proti veřejným činitelům. Pro přestupkové řízení nutno tento princip uplatnit analogicky.
Dále například skripta Lidská práva, Studijní text k přípravě na složení zvláštní části úřednické zkoušky uvádějí: „Naopak veřejně činná osoba musí snést silnější veřejnou kontrolu svého života a to i v oblastech soukromí, pokud je to pro její veřejnou činnost relevantní (např. integrita jejího vystupování navenek a v soukromí) (str. 43). Otázka, zda policista sám dodržuje předpisy, jejichž dodržování jinak kontroluje, je věcí integrity.
Domnívám se, že ve světle uvedené judikatury má žaloba šanci alespoň zčásti, podle toho, jaké informace se požadují. Podle konkrétního případu půjde o vztah závažnosti přestupku a toho, do jaké míry byl spáchán v situaci, kdy bylo možné od policisty očekávat dodržení pravidel tak, aby svým jednáním neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru.
