Dotaz neupřesňuje, o jaký povinný subjekt jde.

Zákon č. 130/2002 Sb. o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací neobsahuje až na § 12 odst. 2 žádné omezení přístupu k informacím, které má k disposici povinný subjekt v agendě podle tohoto zákona.

Naopak § 12 odst. 2 ukládá „zveřejnění pravdivých a včasných informací příjemcem i poskytovatelem o prováděném výzkumu, vývoji a inovacích“; za takovou informaci lze jistě považovat i studii proveditelnosti.

§ 12

Poskytování informací

                (1) Podporu lze poskytnout pouze za podmínky zveřejnění pravdivých a včasných informací příjemcem i poskytovatelem o prováděném výzkumu, vývoji a inovacích a o jejich výsledcích prostřednictvím informačního systému výzkumu, vývoje a inovací.

                (2) Pokud je předmět řešení projektu nebo jiné aktivity výzkumu, vývoje a inovací předmětem zákonem stanovené nebo uznané povinnosti mlčenlivosti, poskytovatel a příjemce poskytují informace o prováděném výzkumu, vývoji a inovacích a jejich výsledcích s vyloučením těch informací, o nichž to stanoví zákon.

§ 12 odst. 2 obsahuje zvláštní konstrukci – podmiňuje ochranu informací při jejich poskytování tím, že vedle toho, že zákon tuto ochranu stanoví (např. Infozákon – obchodní tajemství, autorská ochrana), musí zároveň podléhat povinnosti mlčenlivosti. Ta je však stanovena dost odlišně – například v zákoně o státní službě jsou státní zaměstnanci povinni „zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dověděl při výkonu služby, a které v zájmu služebního úřadu nelze sdělovat jiným osobám“ (§ 77 odst. 1 písm. h). V zájmu služebního úřadu však není takové informace chránit, resp. takový zájem by se dovozoval jen velmi komplikovaně a napjatě, služební úřady jsou povinny naopak informace poskytovat a být transparentní.

Pokud pomineme tuto výkladovou obtíž, bude možné. aby při poskytnutí studie proveditelnosti z ní byly vyloučeny podle § 12 Infozákona pouze takové pasáže, které představují chráněné informace (některé osobní údaje, obchodní tajemství, autorské dílo, k němuž nemá povinný subjekt majetkové právo). Tím by byla řešena i otázka zneužití v konkurenci, jež je součástí obchodního tajemství.

Zda může část studie proveditelnosti být obchodním tajemstvím, závisí na více ohledech, zejména, zda se týká podnikatele a jeho závodu, a dále, zda má charakteristiky uvedené v § 504 Občanského zákoníku.

Samotná studie proveditelnosti nemůže sama o sobě a vcelku být autorským dílem, protože postrádá základní rys autorského díla – jedinečnost. Musí totiž směřovat k jedinému objektivně určitelnému výsledku.

Závěr: Studii proveditelnosti je třeba na žádost poskytnout. Podle § 12 Infozákona je možné z ní vyloučit takové části, které splňují charakteristiky některé chráněné informace, jako jsou některé osobní údaje, obchodní tajemství, některé autorské dílo.