Otázku by bylo dobré trochu upřesnit, uvést, který státní podnik to je, jak proběhla dosavadní komunikace.

Obecně platí:

• Státní podniky jsou povinnými subjekty podle zákona o přístupu k informacím (Infozákon), jsou povinny poskytovat na žádost podle tohoto zákona informace, které nejsou chráněné, a jsou povinny vyřídit postupem dle InfZ podané žádosti,
• Za státní podnik jedná statutární orgán, to však žadatele v zásadě nezajímá, jeho partnerem je státní podnik jako celek – jako povinný subjekt,
• Žádost podle InfZ musí mít určité minimální náležitosti podle § 14 odst. 2 InfZ a být doručena buď listinně anebo alespoň e-mailem na elektronickou adresu podatelny povinného subjektu, pokud tyto požadavky nesplňuje, nemusí ji povinný subjekt vůbec vyřídit,
• Pokud povinný subjekt nevyřídí žádost o informace ve lhůtě 15 dní, tzn. že žadatel neobdrží ani informaci, ani rozhodnutí, kterým povinný subjekt žádost odmítl (tyto varianty lze i částečně kombinovat – část se poskytne, část odmítne), pak se povinný subjekt ocitá v nečinnosti a žadatel podá stížnost podle § 16a InfZ,
• Stížnost je třeba podat do 30 dnů od okamžiku, kdy měla být žádost vyřízena;, žádost má být vyřízena do 15 dnů od jejího podání (nevyužije-li povinný subjekt možnost prodloužit ji o dalších 10 dnů), celková lhůta pro podání stížnosti je tedy 15+30=45 dnů (příp. 55) od podání žádosti,
• Stížnost se podává u povinného subjektu, který žádost nevyřídil,
• stížnosti v případě státního podniku rozhoduje ten, kdo stojí v jeho čele, tzn. zpravidla ředitel, (existují však i výklady, že má rozhodnout zřizovatelské ministerstvo, není však na žadateli, aby tuto otázku řešil),
• Pokud stížnost není vyřízena do 115 dnů od jejího podání, může žadatel podat správní žalobu proti nečinnosti, jejímž výsledkem bude příkaz soudu, aby povinný subjekt žádost do 15 dnů vyřídil, tedy buď informace poskytl anebo vydal rozhodnutí o odmítnutí.
• Některé státní podniky, například ČEZ, tvrdošíjně odmítají, že by byly povinnými subjekty, a to i přes naprosto jednoznačnou judikaturu Nejvyššího správního soudu. Vedení sporu s nimi je náročnější a vyžaduje podrobný přístup.