Tento obstrukční postup je  čirá rebelie. Se všemi opakovanými námitkami týkajícími se informací o odměňování se Nejvyšší správní soud již dávno vypořádal a naprosto jednoznačně je rozhodl (rozsudek č.j. 8 As 55/2012 - 62 ze dne 22. 10. 2014).

Prostředky ochrany proti takové rebelii spočívají v postupu, který popsal rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 10 A 18/2014 z 25. dubna 2014. Pokud se již jedná ze strany povinného subjektu o obstrukci, jejímž jediným cílem je zabránit realizaci práva žadatele na informace a znemožnit mu přístup k soudu, pak může žadatel podat žalobu paradoxně proti rozhodnutí nadřízeného orgánu, ačkoliv toto žadateli vyhovuje a protizákonné rozhodnutí povinného subjektu (dožádaného úřadu) ruší. Tím se kauza dostane před soud a soud jej podle uvedeného rozsudku má posoudit tak, že fakticky - v kontextu obstrukce povinného subjektu - už vlastně i nadřízený orgán definitivně rozhoduje o tom, že se informace neposkytne, a „pouhým" zrušením vadného rozhodnutí jen dále roztáčí kola protizákonné obstrukce.

Žadatel tedy opět podá (druhé) odvolání, a nadřízený orgán zruší (podruhé) vadné odmítnutí žádosti povinným subjektem a v odůvodnění celkem jednoznačně vyjádří svůj názor, že informace mají být poskytnuty. Toto rozhodnutí je však nevymahatelné, protože pouze pokračuje v ping-pongu. Fakticky vede pouze k dalšímu odepření informace. Proto lze takové zrušující rozhodnutí již posoudit jako rozhodnutí ve smyslu § 65 soudního řádu správního, tedy jako „definitivní" úkon, „jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti" (v tomto případě též „v důsledku porušení práv v předcházejícím řízení"). Jde o rozhodnutí, jímž je žadateli fakticky informace odepřena a proto bude možno je napadnout správní žalobou. V případě přezkumu takového rozhodnutí je pak soud povinen aplikovat ust. § 16 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím, tedy povinnému subjektu přímo nařídit poskytnutí informace. Soud tak může efektivně zjednat žadateli přístup k požadovaným informacím, protože takové rozhodnutí soudu je následně exekučně vymahatelné.

Pro žadatele to konkrétně to znamená, že nyní opět podá odvolání (do 15 dnů od doručení druhého rozhodnutí!!!), a jakmile obdrží druhé rozhodnutí nadřízeného orgánu, kterým se ruší vadné rozhodnutí povinného subjektu, podá proti němu co nejdříve správní žalobu(nejpozději do dvou měsíců, lépe však co nejdříve, aby se příliš nezamotala linie, kdy na rozhodnutí nadřízeného orgánu bude opět reagovat povinný subjekt). V žalobě uvede, že toto sice „správné" rozhodnutí nadřízeného orgánu, posuzováno v širším kontextu, však v souvislosti s prokazatelně obstrukčním postupem povinného subjektu, fakticky představuje rozhodnutí, jímž je žadateli informace odepřena.

Odkáže přitom na uvedený rozsudek (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25.04.2014, čj. 10 A 18/2014 - 52), v němž soud též uvedl, že „rozhodnutí, jímž odvolací orgán ruší rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti a věc mu vrací k dalšímu řízení, může být za určitých okolností podrobeno soudnímu přezkumu", což potvrdil Nejvyšší správní soud (byť za odlišné procesní situace) v rozsudku ze dne 11. 10. 2013 čj. 7 As 4/2013-81.

Celou tuto konstrukci popisuji ZDE, kde najdete i zmiňovaný rozsudek MS Praha.