V tomto komplikovaném případě je dle našeho soudu nutno hlavně vzít rozum do hrsti, oprostit se od emotivního hodnocení povinného subjektu a postupovat efektivně, tedy k získání informací, nikoli vést spor o proceduru.

Především je skutečností, že žádost o informaci byla podána s určitou mírou zmatečnosti, protože v ní byly uvedeny zároveň dva žádající subjekty. Tím si žadatel poněkud "naběhl". 

Dále je zjevné, že stížnost byla podána předčasně, protože nebyla splněna podmínka, že stížnost lze podat až po uplynutí lhůty pro vyřízení žádosti, která však je výzvou přerušena a běží znovu až od doplnění údajů. Žadatel má možnost napadat oprávněnost výzvy až po uplynutí lhůty pro vyřízení žádosti buď stížností, pokud povinný subjekt zůstal nečinný nebo žádost odložil, nebo odvoláním, byla-li žádost rozhodnutím odmítnuta, a to v rámci námitek proti nesprávnému věcnému vyřízení žádosti povinným subjektem (jak uvádí komentář Furek-Rothanzl 2012 na str. 743).

Tyto počáteční závady přinášejí neprůstřelnost zákopové války, ke které povinný subjekt zřetelně inklinuje. Vhodné tedy je prostě zákopy obejít s minimem ztrát (času, úsilí).

Vést spor o tyto procesní okolnosti nelze doporučit, postup MV vypadá z tohoto hlediska spíše jako správný, postup JmKrú je nejspíše nesprávný jen v tom, že ani neměl předávat stížnost na MV, ale pouze sdělit žadateli, že stížnost je předčasná.

Doporučujeme žádost podat znova, vyvarovat se případných dvojznačností v určení osoby žadatele a na případnou výzvu k doplnění reagovat doplněním údajů.

Co se týče požadavku prokázat oprávnění jednat za žadatele – právnickou osobu, pak je patrný šikanózní charakter, protože v případu neexistuje důvod toto oprávnění zpochybňovat.

Z hlediska racionálního postupu je však vhodné při novém podání žádosti toto právo doložit, například přiložením listiny, ze které právo jednat za žadatel plyne. Tím by pak pro příští podání (navždy) mělo být dáno, že JmKRÚ již nemůže tuto otázku vznášet.

Vést spor, pravděpodobně řešitelný až u soudu, který by „porazil“ tento šikanózní postup povinného subjektu, by znamenalo na základě již vyřizované žádosti zaplést se do uzlu nepřehledných okolností, s minimální šancí na úspěch.

Na základě nově podané bezvadné žádosti (z hlediska jednoznačnosti žadatele) by snaha „porazit“ tento šikanózní postup znamenala vytvořit určitou provokativní situaci (nedoložit zastupování), na výzvu sdělit nesouhlas s výzvou, nechat doběhnout lhůtu pro vyřízení žádosti (povinný subjekt by ji odložil) a proti tomuto odložení teprve podat stížnost. Lze odhadnout, že MV by stížnost odmítlo. Pak by přišla na řadu správní žaloba, a lze se domnívat, že by soud spíše dal zapravdu žadateli, že za daných okolností nebylo nutno dokládat zastupování. Ovšem vysokou jistotu v tom nemáme. Již z tohoto popisu je zjevné, že mnohem efektivnější postup je zastupování (jednou provždy) doložit.