Jak postupovat, když nesouhlasím s výší úhrady nákladů za poskytnutí informace?
FAQ
1. 12. 2014 | Počet zhlédnutí: 14619 | Počet komentářů: 2
Jak postupovat, když nesouhlasím s výší úhrady nákladů za poskytnutí informace?
Oldřich Kužílek
Poradce pro otevřenost veřejné správy
8. 2. 2015
Povinný subjekt je oprávněn žádat pouze úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií (cena papíru, tisku, atp.), opatřením technických nosičů dat (např. DVD) a odesláním informací žadateli (poštovné). Této skupině se říká „materiálové“ nebo „provozní“ náklady.
Za vyhledání informací (práci úředníka s vyhledáváním) může povinný subjekt vyžadovat úhradu pouze ve výjimečných případech, a sice pokud jde o „mimořádně rozsáhlé vyhledání informací“. Tento pojem se vykládá ve vztahu k velikosti a vybavení povinného subjektu: u ministerstva to bude několik hodin, u nejmenší obce s neuvolněným starostou již třeba 30 minut. V běžných případech by proto povinné subjekty neměly mít nárok na jakoukoli úhradu za vyhledání informací.
Pokud povinný subjekt hodlá úhradu požadovat, je povinen vám to písemně oznámit včetně výše úhrady a zdůvodnění ještě před poskytnutím informace. Neoznámí-li vám tyto skutečnosti ve lhůtě pro poskytnutí informace (tedy 15 dnů), ztrácí nárok na úhradu nákladů, a to včetně materiálových.
Vzhledem k tomu, že poskytnutí informací je podmíněno zaplacením požadované úhrady, upravuje zákon pro žadatele způsob, jak se proti výši úhrady bránit. Pokud tedy nesouhlasíte s výší úhrady, musíte podat do 30 dnů ode dne, kdy vám povinný subjekt oznámil výši úhrady, stížnost na postup při poskytování informace. O stížnosti rozhoduje nadřízený orgán. Více k otázce úhrady nákladů naleznete v tématu Úhrada nákladů.
Nenašli jste odpověď na váš problém?
Nezoufejte, popište nám
ho a my vám odpovíme.
Souhlasíte, že úřady nemají občanům nic tajit?
Podpořte nás finančně
Sdílejte naše myšlenky
Přidejte se k nám
Právníci a studenti vyšších ročníků práv - pošlete nám
e-mail
Donoři
V minulosti podpořili také
JL
Ivan
Ovšem zmíněný rozsudek NSS 5As 76/2014-23 se týkal primárně otázky, zda úhradu nákladů může povinný subjekt požadovat ještě před tím, než rozhodne o částečném odmítnutí žádost (tedy o nutnosti anonymizace), nebo až na základě takového rozhodnutí. Samotnou otázkou, jestli povinný subjekt může požadovat úhradu za vyhledání těch informací, které žadatel buď vůbec nepožadoval nebo které mu povinný subjekt následně odmítne poskytnout, se NSS v tomto případě vůbec nezabýval, pouze takovou praxi mlčky přepokládal, a to ještě jen podmínečně ("neuspěje-li žadatel v plném rozsahu se stížností proti této úhradě"). Bohužel od té doby je tento rozsudek mylně tradován a citován a leckdy i akceptován jako domnělý důkaz, že NSS považuje kontrolu nebo úpravu dokumentů za součást procesu vyhledávání požadované informace. Takový mylný výklad je sice nutno vzít na vědomí, ale není vhodné jej respektovat.
Ivan
Mimochodem, je zajímavé, že zatímco v rozsudku 7 As 20/2013-23 prohlašuje NSS náklady na anonymizaci dokumentů za součást nákladů na pořízení kopie, v rozsudku 5 As 76/2014–23 je zmiňuje jako možnou součást nákladů na "mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací", přičemž ještě výslovně zdůrazňuje, že v daném případě "ve skutečnosti požadována úhrada „za anonymizaci“ daných rozhodnutí, (...), ale spíše úhrada za vyhledání ve všech požadovaných rozhodnutích případných informací, které nelze ... poskytnout."
Když opomenu to svérázné řazení přívlastkových konstrukcí, je docela kuriózní účtovat úhradu za vyhledání informací, které nemají být poskytnuty - či snad dokonce za vyhledání informací, o které žadatel vůbec nežádal. Býval bych intuitivně tíhl k výkladu, že "vyhledáním informací" se v kontextu zákona rozumí vyhledání požadovaných informací.