Exekuce je především nástrojem k prosazení práva. Provádí se buď přímým výkonem (například zabavením věci), anebo příkazem exekutora vykonat to, co podle práva má být vykonáno, k čemuž může ukládat exekuční pokuty. S exekučním příkazem souvisejí i náklady, které jsou jednak jeho obsahem (například úhradou soudních nákladů oprávněného), jednak též náklady na samotnou exekuci. Pro zajištění těchto úhrad je třeba znemožnit povinnému nakládat se svým majetkem, protože dopředu nelze stanovit, v jaké výši nakonec exekuční náklady budou, a to ani odhadem. Exekuci lze totiž, nesplní-li povinný příkaz, vymáhat ukládáním strmě rostoucích exekučních pokut, které se při nesplnění uložené povinnosti (zde například vyřízení žádosti o informace, tj. poskytnutí informací) mohou prudce vyšplhat až do milionů korun. 

Zdánlivý nepoměr mezi obstavením majektu v hodnotě několika miliard Kč, jak tomu bylo v Karlových Varech, na jedné straně, a "pouhou" informací, nebo několika tisíci Kč exekučních nákladů, je tedy jen optickým klamem. 

Ve skutečnosti zde stojí na straně prosazování práva možnost exekutora, v případě, že povinný se bude dále vzpírat, uložit mu pokuty až v řádu milionů Kč, a zároveň těžko vyčíslitelná "cena" prosazení práva (zde vysoce chráněného ústavního práva na informace). Proti takto "vyčísleným" hodnotám je pak zjevné, že i rozsáhlý majetek je přiměřený k prosazovanému účelu a může být obstaven (zajištěn). 

Stejný postup probíhá i při jakékoliv jiné exekuci. Vlastním obsahem exekuce není majetkový přesun (úhrada, odškodnění, vrácení), ale prosazení práva.