Tzv. osobními údaji, chráněnými podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů ("ZOOÚ"), jsou jen informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů (§ 4 písm. a) ZOOÚ). Pro tyto skutečně platí povinnost zpracovatele údajů nenakládat s nimi v rozporu s ZOOÚ. Jak však správně tvrdíte, kupní cena není osobním údajem bez dalšího a jako taková nemůže být v zápisu začerněna, protože by to kolidovalo s principem otevřenosti rozhodování zastupitelstva obce.
Zápis z jednání zastupitelstva reguluje § 95 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. Podle druhého odstavce musí být zápis uložen na obecním úřadě k nahlédnutí. O povinnosti/právu na zveřejnění se zákon nezmiňuje. Úřad však může zápis zveřejnit dobrovolně. Právní základ pro toto dobrovolné zveřejňování poskytuje § 5 odst. 7 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění (InfZ), podle něhož může povinný subjekt, jímž je mj. i každá obec, zveřejnit za podmínek stanovených tímto zákonem jakoukoli informaci, která se vztahuje k její působnosti. Zveřejněním může být zveřejnění na internetu, na úřední desce obecního úřadu, v obecním zpravodaji apod. (viz komentář Adama Furka).
Striktně vzato tedy nelze říci, že nezveřejnění kupní ceny na internetu je v rozporu se zákonem, protože zákon tuto povinnost neukládá. Na celý případ však musíme aplikovat ještě jednu normu, a to § 5 odst. 2 písm. d) ZOOÚ. Podle něj může obecní úřad zveřejnit tzv. "oprávněně zveřejněné osobní údaje", což jsou údaje, které se zveřejňují podle jiného právního předpisu. Tím je v tomto případě katastrální zákon (zákon č. 256/2013 Sb.), do kterého se zapisují i údaje o vlastnících předmětné nemovitosti (§ 4 odst. 1 písm. e) a § 4 odst. 2 zákona), jež jsou v souladu s § 52 téhož zákona veřejně dostupnými. Protože jde o výjimku ze zákonné ochrany osobních údajů podle § 5 odst. 2 ZOOÚ, může obecní úřad osobní údaje vlastníků ponechat v zápisu bez souhlasu těchto vlastníků.
Protože jde o zveřejnění dobrovolné, je nutné respektovat právo povinného subjektu zveřejňovat selektivně, tzn. nezveřejnit všechny údaje, ale jen jejich část, přestože soubor informací jako celek je informací povinně poskytovanou podle InfZ. (viz FUREK, Adam. § 5 [Zveřejňování informací]. In: FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš, JIROVEC, Tomáš. Zákon o svobodném přístupu k informacím. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2016, s. 357. ISBN 978-80-7400-273-1.). U tzv. aktivního zveřejňování se tedy neuplatní zásada, že se poskytují informace vždy, nejde-li o jednu z výjimek či omezení práva na informace podle zákona. Takový právní stav by totiž mohl úřad demotivovat od aktivního zveřejňování, protože by z opatrnosti raději zápis nezveřejnil vůbec, než aby zveřejnil jeho část. To však nikterak nebrání tomu, abyste podal žádost o informace (konkrétně o daný zápis z jednání), úřad Vám zápis bez anonymizace poskytl a Vy tento zápis bez anonymizace zveřejnil. Takový postup je zcela v pořádku a respektuje jak Vaše právo na informace a účast na rozhodování, tak autonomii povinného subjektu při uvážení, které informace dobrovolně zveřejní a které ne.
Vše výše uvedené platí také o usneseních zastupitelstva, neboť ta jsou součástí zápisu z jednání. Každý občan obce, který dosáhl věku 18 let, může nahlížet do zápisů a usnesení zastupitelstva a usnesení rady a pořizovat si z nich výpisky (§ 16 odst. 2 písm. e) zákona o obcích). Do zápisu z jednání rady smí nahlížet zastupitelé obce (§ 101 odst. 3 téhož zákona).
