Řešení není jednoznačné. Na jednu stranu je pravdou, že podle § 11 odst. 2 písm. a) InfZ "povinný subjekt neposkytne informaci, vzniklou bez použití veřejných prostředků, která byla předána osobou, jíž takovouto povinnost zákon neukládá, pokud nesdělila, že s poskytnutím informace souhlasí". Na druhou stranu však zde došlo za pomocí judikatury k prolomení, kdy v případě výběrových řízeních hovoříme o tzv. implicitním souhlasu, tedy souhlasu, který dává uchazeč samotným podáním nabídky. Ačkoli se předmětné rozhodnutí (10 As 59/2014) vztahovalo k veřejným zakázkám, můžeme argumentovat, že to jde analogicky vztáhnout i na výběrová řízení personální. V tu chvíli však do hry vstupuje silné právo na ochranu soukromého života a související právo na ochranu osobních údajů, které je třeba respektovat a záleží na závěru na soudu, jestli v konkrétním případě převýší nad právem na informace a potřebou veřejné kontroly.

Zároveň je ochrana osobních údajů prolomena v § 5 odst. 2 písm. f) zákona o ochraně osobních údajů. Ten uvádí, že se mohou poskytovat i bez souhlasu subjektu údajů, 

pokud poskytuje osobní údaje o veřejně činné osobě, funkcionáři či zaměstnanci veřejné správy, které vypovídají o jeho veřejné anebo úřední činnosti, o jeho funkčním nebo pracovním zařazení,

To se ale může týkat jen toho, kdo uvedené místo získal. U něj můžete podle Infozákona požádat o údaje o vzdělání a dosavadních profesionálních zkušenostech, a s ohledem na výše uvedenou výjimku z ochrany osobních údajů je povinný subjekt musí poskytnout. U ostatních, též neúspěšných kandidátů, lze s vysokou mírou nejistoty výsledku žádat o jejich přehled, a prakticky lze vyloučit, že by bylo možné úspěšně žádat o údaje o jejich vzdělání a dosavadních profesionálních zkušenostech. Ovšem pokud byste zjistil, kdo se ještě ucházel, a šlo o zaměstnance veřejné správy, byl by možné o tyto údaje žádat jeho aktuálního zaměstnavatele.