Ze zákonné úpravy ústavního práva na informace vyplývá jasné pravidlo, dle kterého se požadované informace po poskytnutí žadateli rovněž zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup, a to v plném rozsahu (§ 5 odst. 3 InfZ). Až na výjimečné situace, ke kterým jsme se nedávno vyjadřovali zde, nemá povinný subjekt žádný důvod zveřejnění informací omezit na jejich část.
V zákoně o svobodném přístupu k informacím bohužel neexistuje žádný speciální prostředek, jak se proti neuveřejnění žádostí s informacemi bránit (například stížnost proti porušení povinnosti zveřejnit některé informace). Nabízejí se tak jedině tyto postupy:
- Žádost k nadřízenému orgánu o opatření proti nečinnosti, protože i nezveřejnění informací lze považovat za nečinnost.
- Obecná stížnost podle § 175 správního řádu, kde si budete stěžovat na postup povinného subjektu. Povinný subjekt tuto stížnost musí zpracovat. Pokud se Vám vyřízení stížnosti nebude líbit, je možné se obrátit na nadřízený orgán (§ 175 odst. 7 správního řádu). Není důvod, proč se v krajním případě nebránit zásahovou správní žalobou podle soudního řádu správního, kde uvedete, že se cítíte rozhodnutím nadřízeného orgánu zkrácena na svých právech (soud by teoreticky připustil i správní žalobu přímo proti postupu povinného subjektu). Je však otázkou, jestli bylo do Vašich práv zasaženo, když Vám informace poskytnuta byla, pouze nebylo dodrženo zákonné pravidlo podle § 5 odst. 3, kterému neodpovídá žádné Vaše explicitní právo. To by bylo na uvážení soudu.
