Odpověď není jednoduchá.

V souhrnu a zjednodušeně lze říci, že se v této situaci střetávají různé právní aspekty a různá i ústavně garantovaná práva. Na jedné straně ochrana vlastnického práva a majetku (čl. 11 Listiny) se zde projevuje v závazku loajality a péče řádného hospodáře u člena orgánu společnosti, na druhé straně velmi silně působí jednak to, že Dopravní podnik města Olomouce a.s. je veřejnou institucí podle zákona o svobodném přístupu k informacím a je tedy povinen poskytovat velkou část informací, jednak to, že podle čl. 17 Listiny právo šířit informace lze omezit pouze zákonem, a takové zákonné úpravy chrání právě jen obchodní tajemství, případně některé jeho přesahy, ale jen tehdy, pokud jejich zveřejnění způsobuje škodu. Dále silně působí skutečnost, že DPMO a.s. nepůsobí v konkurenčním prostředí, což významně omezuje jednak rozsah obchodního tajemství, jednak myslitelné škody, způsobené zveřejněním informací. Ve věci loajality by v testu proporcionality podle mého soudu mělo převážit (v konkrétním případě 100% vlastněné městské společnosti mimo konkurenční prostředí) právo na informace a jejich šíření – to je konec konců také důvodem, že v orgánech společnosti jsou zástupci politických stran v zastupitelstvu.

Zveřejňuje-li tedy člen představenstva obchodní veřejné instituce určité informace z jednání představenstva, a pokud je správně posoudil a nezveřejnil nic, co by podléhalo zákony upravené ochraně, pak jeho postup podle mého názoru nelze kvalifikovat jako porušení loajality anebo péče řádného hospodáře. Činí to, co by mohla činit společnost sama.

Celá věc je však zřetelně na hraně a právní výklady mohou být různé. Zveřejňovat celé zápisy je vskutku neobvyklé, je otázka, zda by nestačilo jen určité stručnější informování.