Zákon o svobodném přístup k informacím nerozlišuje typy žádostí podle jejich motivace, důvodu, účelu. Navíc tento zákon již v r. 2006 implementoval Směrnici EU opakovaném použití informací veřejného sektoru, jejímž smyslem je více umožnit využití jakýchkoliv informací veřejné správy k obchodním, výzkumným, studijním a dalším podobným účelům. Smyslem přístupu k informacím v moderní společnosti tedy zcela vědomě je též to, aby tyto informace podporovaly rozvoj obchodu. Žádost, kterou jste obdrželi, tomu odpovídá, byť jde o zřetelnou obchodní aktivitu, na kterou podle odpovědi nejspíše bude navazovat obchodní nabídka.

Informace požadované v této žádosti sice pravděpodobně nemají povahu informací, které v rámci agendy obce již existují (asi nejsou zaznamenány na nosiči), nicméně z odpovídající judikatury plyne, že tento typ informací, o kterých existuje jasná znalost u představitelů povinného subjektu, je třeba na žádost poskytnout jednoduchou informaci typu ANO / NE. Na druhé straně, pokud např. radnice nemá znalost o tom, zda „jste se někdy setkali s plašiči škodlivých ptáků značky „Birdgard“, teoreticky byste tuto část žádosti mohli odmítnout z faktického důvodu neexistence takové informace. Nicméně administrativní náročnost vydání takového rozhodnutí o odmítnutí části žádosti zcela převyšuje to, že věc lze vyřídit sdělením ANO nebo NE, bez toho, že by to mohlo mít nějaké právní důsledky :-).