Povinný subjekt by měl informace poskytnout ihned, jakmile jsou k disposici, při zohlednění běžného pracovního procesu.

V případě podkladů k jednání zastupitelstva tedy lze konstatovat:

1. 1. Podklady jsou přichystány (zkompletovány) v okamžiku, kdy jsou předávány (fyzicky, elektronicky) členům zastupitelstva. V tom okamžiku nic nebrání tomu, aby byly ihned předávány i dalším žadatelům. Splněním lhůty by tedy měla být prakticky okamžitá reakce na doručenou žádost a poskytnutí informace.
2. 2. Ovšem je tu jeden vážný problém: podklady pro zastupitele mohou obsahovat osobní údaje, zejména třetích osob, které není možné poskytnout "každému žadateli", a případně ani občanovi obce. Analýza podkladů z tohoto hlediska představuje určitou práci, která vyžádá nějaký čas. Právě pro potřebu tohoto času existuje lhůta až 15 dnů.

Ovšem i zde platí, pokud taková analýza a případná anonymizace zabere 1 hodinu, není oprávněné žádost vyřídit až za 10 dní, to je zjevný nepoměr.

Praktický postup:

Zatím jsem se nesetkal s tím, že by se někdo odhodlal jít do tohoto typu sporu, který není zřetelný a jehož úspěch není zaručený.

Pochybuji, že by úspěšná byla cesta přes podání stížnosti: žadatel podá žádost, pokud ví (ze zkušenosti, z předchozí podoby podkladů na předchozí zastupitelstva), že podklady neobsahují žádné osobní údaje, které by se měly chránit, a zároveň ví, že materiály jsou již předány členům zastupitelstva (jsou tedy k disposici zkompletované), podá stížnost podle § 16a již třeba po třech dnech. Argumentuje, že lhůtou není 15 dní, ale nejpozději 15 dní, což v daném případě byly třeba právě 3 dny. 

Problém ale je, že nejprve asi stížnost nadřízený orgán odmítne a bude tvrdit, že takový výklad není možný a že lhůta 15 dní byla splněna. Podat pak proti takovému rozhodnutí žalobu proti nečinnosti (§ 79 soudního řádu správního) prakticky není možné, protože mezitím již informace byly poskytnuty. Muselo by se argumentovat tím, že opožděné poskytnutí nepředstavuje "činnost", protože poskytnutí informací má smysl jen v určitém čase (příprava na jednání zastupitelstva), později již nejde o "činnost" předvídanou zákonem.

Podobně by bylo obtížné uspět se žalobou proti rozhodnutí (§ 65 s.ř.s.). Žalobce by se domáhal zrušení rozhodnutí nadřízeného orgánu o stížnosti, ale vlastně jen proto, aby soud vyslovil právní názor, že splněním lhůty se nemyslí 15 dní, ale i kratší doba, pokud jsou k tomu věcné předpoklady. Samo zrušení vadného rozhodnutí by již nepřinášelo žádný skutečný výsledek, není jasné, jak by nadřízený orgán měl správně rozhodnout.

Lze též uvažovat o žalobě proti nezákonnému zásahu (§ 82 s.ř.s.). Zásahem by bylo (případně opakované) zneužití výkladu lhůty k tomu, aby občanovi obce bylo znemožněno seznámit se předem s podklady pro jednání zastupitelstva. Použila by se výše uvedená argumentace o smyslu lhůty. Žalobce by žádal, aby soud zakázal povinnému subjektu napříště postupovat uvedeným obstrukčním způsobem. Ani zde nedovedu odhadnout šance takového postup na úspěch.

Přivítal bych, kdyby se někdo do řešení tohoto problému pustil a naznačené cesty, nejlépe ve spojení se znalým advokátem, začal prozkoumávat.