Po podání stížnosti nastává tento postup:

• Povinný subjekt může, pokud uzná svou chybu, do sedmi dnů žádosti vyhovět, tj. ukončit svou nečinnost a poskytnout informace,

anebo

• po těchto sedmi dnech a nejdéle do 15 dnů je povinen předat stížnost spolu s žádostí a spisovým materiálem nadřízenému orgánu k vyřízení stížnosti.

Nadřízený orgán, jakmile stížnost obdrží, rozhodne o ní nejdéle do 15 dnů. Buď dosavadní postup povinného subjektu potvrdí, anebo mu nařídí žádost vyřídit. Až toto rozhodnutí nadřízeného orgánu se povinně doručuje žadateli, který podal stížnost. Předtím nejsou ani povinný subjekt, ani nadřízený orgán povinni žadateli něco sdělovat.

Často se stane, že povinný subjekt však podanou stížnost vůbec nadřízenému orgánu nepředloží.

Pak má žadatel – po marném uplynutí lhůty pro rozhodnutí o stížnosti u nadřízeného orgánu (tedy v zásadě po 30 dnech od podání stížnosti + pár dní na případné doručení poštou) dvě možnosti:

• Podat k soudu žalobu proti nečinnosti povinného subjektu,
• Podat k nadřízenému orgánu nadřízeného orgánu (o dva stupně výš než povinný subjekt) podnět k opatření proti nečinnosti, v němž uvede, že nadřízený orgán nerozhodl o stížnosti. Při řešení takového podnětu se zpravidla vyjasní, zda povinný subjekt vůbec stížnost předal nadřízenému orgánu.