Povinný subjekt samozřejmě má poskytovat správné informace. Pojem "správné" však nutno pochopit podrobněji. Jsou dvě varianty:

a)    povinný subjekt má nějakou informaci, která je nesprávná, například výroční zprávu, v níž je uveden nesprávný údaj. Pak na žádost poskytne tuto zprávu tak, jak je, i když je nesprávná. Právo na informace není nástrojem na opravu chyb.

b)    Povinný subjekt poskytne požadovanou informaci jen zčásti, a část „zamlčí“, čímž v některých případech ve výsledku jde o nepravdivou informaci. Typicky v uvedeném případě, kdy se žádají VŠECHNY informace určitého typu, takže vynechání jejich části způsobuje „nepravdivost“ celé informace. Tentýž dopad má, pokud poskytne nepravdivou informaci například záměnou údaje, ať už úmyslně nebo nechtěně.

Právě druhý uvedený případ Infozákon přesně předvídá, tzn. informace byla poskytnuta částečně, aniž bylo o zbytku žádosti vydáno rozhodnutí o odmítnutí.

Pouze ve druhém případě tedy lze úspěšně podat stížnost, konkrétně  podle § 16a odst. 1 písm. c) InfZ.

Stěžovatel však musí ve stížnosti uvést něco jako důkazní prostředky anebo pádný důvod, proč si myslí, že informace byla poskytnuta pouze zčásti. Pokud tedy máte nějaké doklady, důvody či důkazy k takovému tvrzení, je nutno je ve stížnosti uvést. V tomto případě bude asi hrát roli, z čeho vycházíte, zda máte opravdu ověřené informace o dalších příjemcích.

Stížnost se podává u povinného subjektu do 30 dnů ode dne,  kdy se měla být informace plně poskytnout, tedy od 15 dne po podání žádosti.

Povinný subjekt by měl takovou stížnost posoudit, pokud ji uzná, měl by zbylé informace poskytnout do 7 dnů, a pokud tak neučiní, je povinen předat stížnost nadřízenému úřadu, jímž je v tomto případě krajský úřad. Ten by pak – zejména na základě důvodu uvedeného ve stížnosti – musí přezkoumat, zda opravdu existuje část požadované informace, kterou povinný subjekt neposkytl, a pokud ano, přikáže žádost vyřídit pořádně.