Z přiložených dokumentů plyne:
A) Formulace žádosti jste nezvolila úplně šťastně, protože umožňuje vyhnout se sdělení informace, kteří zaměstnanci obdrželi nějakou odměnu (bez ohledu na to, zda samotný údaj o odměně bude poskytnut), a není tedy jasné, zda ti, kteří jsou v tabulce uvedeni, jsou jediní, kteří odměnu obdrželi, a priori to nelze vyloučit,
B) Z poskytnuté informace není zjevné, která část se týká odpovědi na otázku a) a která odpovědi na otázku b) (možná je vám tato věc zřejmá ze jmen v dvou tabulkách)
C) Předpokládám, že v poskytnutých tabulkách nejsou uvedeni všichni zaměstnanci, kteří obdrželi nějakou odměnu, ani všechny jiné osoby, které obdržely od OÚ nějakou „odměnu“ na základě DPP, DPČ. Pokud je jisto, že nejsou všichni, pak v této části nebyla žádost vyřízena ani poskytnutím informace, ani vydáním rozhodnutí o odmítnutí části žádosti, což jsou jediné možnosti, jak lze v souladu se zákonem žádost či její část vyřídit. V této části žádosti je tedy povinný subjekt nečinný, a proti tomuto nezákonnému postupu je opravným prostředkem podání stížnosti podle § 16a odst. 1 písm. c) Infozákona, tedy stížnost proti částečnému neposkytnutí informace.
Taková stížnost musí být odůvodněna a musejí být předloženy či navrženy důkazy, dokládající, že informace nebyla poskytnuta úplně. V tomto případě by šlo o nějaké důvěryhodné doložení toho, že existují i další zaměstnanci, kteří obdrželi nějakou odměnu. K tomu totiž uvedl rozsudek NSS č. j. 2 Ans 8/2010-68 toto: „pokud stěžovatel ve své stížnosti zpochybňoval postup Kanceláře prezidenta republiky při vyřizování jeho žádosti o informace a tuto stížnost opřel o konkrétní tvrzení, bylo v jeho vlastním zájmu, aby je podpořil současným předložením důkazů, nebylo-li zřejmé, že tyto důkazy má povinný subjekt k disposici. Pokud tak neučinil, zůstala jeho tvrzení v pouhé rovině spekulací, a tak s nimi také bylo naloženo.“ Pokud jste si jista, že takové další neuvedené osoby existují, pravděpodobně by bylo možno též jako důkaz navrhnout přehledy vyplacených mimořádných odměn, resp. „odměn“ na základě DPP, DPČ, které nutně musí povinný subjekt (obec) mít k disposici a buď on nebo nadřízený orgán jimi může provést důkaz.
D) Po podání stížnosti buď povinný subjekt stížnost do 7 dnů vyřídí poskytnutím všech dosud neposkytnutých informací, anebo ji v této lhůtě předá nadřízenému orgánu. Ten (pravděpodobně) přikáže povinnému subjektu „aby ve stanovené lhůtě, která nesmí být delší než 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí nadřízeného orgánu, žádost vyřídil“, tedy aby k těm částem žádosti, které dosud nevyřídil, buď informace poskytl, anebo vydal rozhodnutí o odmítnutí části žádosti. Takové odůvodnění by pak muselo obsahovat uvedení osob, u kterých žádaná informace nebyla poskytnuta, a důvodů neposkytnutí (např. že splňují podmínku, že vykonávají pouze činnosti servisní nebo pomocné povahy) , včetně údaje o tom, zda daly či nedaly souhlas.
E) Pokud obdržíte tyto informace, bude dále na vašem posouzení, zda odůvodnění odepření některých informací je v pořádku, a zda jde o všechny zaměstnance, kteří podle vašich znalostí obdrželi nějakou odměnu. Pokud by odůvodnění bylo podle vás chybné, bylo by nutno podat odvolání. Pokud by zase chyběly nějaké osoby, šlo by opět o neúplné poskytnutí, proti kterému by bylo nutno podat stížnost, ovšem také by nejspíše bylo možné vymáhat vydání informací nebo rozhodnutí o jejich odepření exekučně, protože předchozí rozhodnutí nadřízeného orgánu, přikazující v této části žádost vyřídit, je exekučně vymahatelný titul.
