Co se týče zákonné úpravy, na předmětné informace by se mohl vztahovat § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 106/1999 o svobodném přístupu k informacím (InfZ) podle něhož: "Povinný subjekt informaci neposkytne, pokud jde o informaci vzniklou bez použití veřejných prostředků, která byla předána osobou, jíž takovouto povinnost zákon neukládá, pokud nesdělila, že s poskytnutím informace souhlasí,"

V případě vyžádaných názorů občanů lze na věc hledět jednak tak, že není splněna podmínka, že sdělené informace byly "vytvořeny" bez použití veřejných prostředků. Zároveň však na ně lze hledět zcela opačně – a sice že jde o specifický průzkum veřejného mínění, který určitým způsobem provádí veřejný funkcionář při použití svého pracovního času a prostředků úřadu. Sdělené informace jistě budou nějak zpracovány, vyhodnoceny, sestaveny do celku. Jak rozeslání otázek, tak jejich příjem a sestavení do smysluplného celku představuje výdej veřejných prostředků, byť samotné informace mohly být vytvářeny občany samostatně, bez veřejných prostředků.

Na danou situaci je však třeba zároveň vztáhnout princip, podle něhož by veškerá omezení práva na informace garantovaného čl. 17 Listiny základních práv a svobod, měla být uplatněna pouze v případě, že je to v dané situaci nezbytné. Domníváme se, že v tomto případě by se omezení práva na informace uplatnit nemělo a to především z následujících důvodů:

i) jde o otázky ze své podstaty veřejné, které se stávají součástí veřejné debaty (podobně pokud by názory zazněly na nahrávaném veřejném zasedání, bylo by možné záznam vyžádat podle InfZ),

ii) osoby sdělují své názory veřejné osobě, musí počítat s tím, že s nimi bude dále jako veřejná osoba nakládat,

iii) anonymizace názorů je dostatečnou ochranou pro jejich původce.

Zároveň lze vzít v potaz otázku, kterou formuloval Nejvyšší správní soud v rozsudku 10 As 59/2014-41, v němž usoudil, že již jen účast ve výběrovém řízení na pronájem obecních pozemků představuje konkludentně vyjádřený souhlas se zveřejněním nabídek. Pokud je občan požádán místostarostou v rámci jakéhosi průzkumu veřejného mínění o názor na určitou otázku, jistě je srozuměn s tím, že jeho odpověď se stane součástí veřejné diskuse, veřejné komunikace a může být (byť bez uvádění jednoznačně identifikujících osobních údajů) zveřejněna. V tom smyslu tedy lze již samotné poskytnutí odpovědi na dotaz místostarosty považovat za jednání, jímž se konkludentně uděluje souhlas se zveřejněním.

Závěr: Domníváme se, že správným výkladem je, že ve výsledku jde o jakýsi quasi průzkum veřejného mínění, pořízený za veřejné prostředky. Jeho výstupy by tedy povinný subjekt měl poskytnout a tedy že se důvod pro odmítnutí žádosti podle § 11 odst. 2 písm. a) InfZ neuplatní. Žádost je v této situaci vhodné náležitě odůvodnit a vysvětlit důvody, proč by měl povinný subjekt žádosti vyhovět.