Obecně hodnotím postup nadřízeného orgánu Českého báňské úřadu a následně též povinného subjektu Obvodního báňského úřadu jako korektní a v souladu s právem. Ocenit lze zejména pečlivost, s níž posoudil poměrně rozsáhlý dokument z hlediska přítomnosti obchodního tajemství.

Zároveň nutno konstatovat, že pravděpodobně celý postup byl nesprávný z toho hlediska, že žádost měla být posouzena a vyřízena podle zákona č. 123/1998 Sb. o právu na informace o životním prostředí (ZIŽP). Podle § 2odst. 3 InfZ totiž se Infozákon „nevztahuje na poskytování … informací, pokud zvláštní zákon upravuje jejich poskytování, zejména vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací. To přesně splňuje ZIŽP. Požadovaná informace, POPD, totiž podle mého názoru prakticky kompletně představuje typ informace, jehož poskytování podléhá uvedenému zákonu, a sice jde o informace o životním prostředí, které vypovídají zejména o

·         připravovaných nebo prováděných činnostech a opatřeních, které mají nebo by mohly mít vliv na stav životního prostředí a jeho složek, (§ 2 odst. a) bod 2 ZIŽP),

·         stavu složek životního prostředí, … a o interakci mezi nimi, o látkách, energii, hluku, záření, odpadech včetně radioaktivních odpadů a dalších emisích do životního prostředí, které ovlivňují nebo mohou ovlivňovat jeho složky, a o důsledcích těchto emisí (§ 2 odst. a) bod 3),

·         využívání přírodních zdrojů a jeho důsledcích na životní prostředí a rovněž údaje nezbytné pro vyhodnocování příčin a důsledků tohoto využívání a jeho vlivů na živé organismy a společnost (§ 2 odst. a) bod 4),

·         vlivech staveb, činností, technologií a výrobků na životní prostředí a veřejné zdraví (§ 2 odst. a) bod 5)

·         správních řízeních ve věcech životního prostředí, posuzování vlivů na životní prostředí (§ 2 odst. a) bod 5).

Při postupu podle ZIŽP by pak zásadní roli hrál jeho § 8 odst. 4, který oproti obecné ochraně obchodního tajemství, jak je stanovenou v Infozákonu (podle kterého byla žádost vyřízena), snižuje ochranu obchodního tajemstvím ještě tak, že z ní vyjímá dále ty informace, které „se týkají působení provozní činnosti podnikatele na životní prostředí“ (§ 8 odst. 4 ZIŽP).

Je tedy otázkou, které z částí POPD, které byly odmítnuty, by splnily tuto charakteristiku, tedy že popisují opatření a postupy, vyjadřující působení provozní činnosti na ŽP. Je možné, že žádné, pokud jde pouze o popis provozu a postupů, aniž by šlo o popis dopadu na ŽP, ale také je možné, že takové pasáže POPD obsahuje.

Pokud by tedy nějaká odmítnutá část POPD tomu vyhověla, bylo by nutno ji poskytnout. Je však jasné, že i tak by zůstalo zachováno právo držitele obchodního tajemství chránit ty části těchto pasáží, které nejsou informacemi o vlivu na životní prostředí a představují zejména jeho hospodářské plány, strategii apod.

V této věci tedy doporučuji postup: rozumně vyhodnotit (to chce někoho znalého v tomto oboru, doporučuji poradnu Frank Bold, zaměřenou na stavební právo a životní prostředí), zda je pravděpodobné, že v odmítnutých částech POPD jsou pravděpodobně takové pasáže, a zároveň jsou pro vás důležité (určitě nedoporučuji vést spor jen formálně, bez skutečného přínosu pro zájem, který chcete chránit).

Pokud dospějete k závěru, že tomu tak ve významném rozsahu je, mělo by odvolání obsahovat také zpochybnění dosavadního vyřízení podle Infozákona a požadovat vyřízení podle ZIŽP.

Dále je otázka pro odborníka, zda je důvod myslet si, že v neposkytnutých pasážích jsou ve větším a důležitějším rozsahu pasáže, které ve skutečnosti nepředstavují obchodní tajemství (jak jej poměrně podrobně a správně vylíčil v odůvodnění rozhodnutí odvolací orgán ČBÚ).

Pokud dospějete k závěru, že ano, pak je třeba podat v tomto smyslu odvolání a dožadovat se rozsáhlejšího poskytnutí. Domněnky, že odmítnuté části obsahují pasáže, které nejsou obchodním tajemstvím, je ale nutno nějak doložit a konkrétně argumentovat (je to sice jako otázka, zda bylo dříve vejce nebo slepice, ale žádání o informace má v sobě vždy určitou výzvědnou a detektivní část, kdy se musím předem nějak dozvědět, co vlastně chci). Opět apeluji, abyste tak postupovali jen opravdu z dobrých a vážných důvodů, kdy pravděpodobně další informace, které nejsou obchodním tajemstvím, vám mohou významně pomoci v zájmu, který chcete chránit. Vést spor o maličkosti anebo formalisticky se nevyplácí.

Jak by se případně zkombinovaly oba postupy, tedy a) odmítnutí postupu dle Infozákona, a b) rozporování správného určení rozsahu obchodního tajemství, je již věci právní taktiky, kterou nyní nedovedu odhadnout. Teoreticky by bylo možné i jen se dožadovat zohlednění uvedené výjimky dle § 8 ZIŽP, aniž by se napadl celý proces vyřízení žádosti, protože ve vašem zájmu je nekomplikovat věc procesně.

K vaším dalším otázkám:

1) na dokument, který je součástí úředního rozhodnutí (povolení k těžbě), je jistě možno vztahovat obchodní tajemství. Ochranu obchodního tajemství při přístupu k informacím stanoví § 9 InfZ a též § 8 odst. 1 ZIŽP.

2)   Neměl by úřad důvody zamítnutí (oněch šest bodů, které má informace splňovat) přesně konkretizovat ke každé informaci, kterou odmítli poskytnout? à Teoreticky je možné každý text rozpitvávat do nekonečna a u každé jednotlivé pasáže požadovat podrobné odůvodnění. Zde nutno aplikovat zdravý rozum a rozumnou míru. I vaším zájmem je, aby druhá strana byla v určitém komfortu při řešení žádosti. Faktem je, že jakmile se druhá strana „zasekne“, může najít desítky právních „úskoků“, jak celou věc sabotovat.

3)   Neměli by spíše anonymizovat pouze konkrétní údaje namísto nedodání celých kapitol daného plánu? à podobně jako předchozí. Ano, jistě by to bylo možné. U takto rozsáhlého, převážně technického dokumentu či spíše dokumentace, je hlavní otázkou praktičnost a rozumnost takového postupu. Je třeba chápat, že vyřízení žádosti o informace se nemůže změnit na rozsáhlou analytickou právně teoretickou studii nad konkrétním dokumentem a perfektní vymezení co je a co není doslova obchodním tajemstvím. Doporučuji primárně analyzovat, zda je důvod myslet si, že v odmítnutých částech je něco pro vás opravdu významného, rozsáhlého, a není to obchodním tajemstvím. Jako princip však takový postup napadnout dle mého soudu nelze.

4)   Dá se vůbec považovat poskytnutí informace za kompletní, když chybí úvodní strana, obsah plánu a mnoho stran samotného dokumentu? à viz předchozí.

5)   Je možné, aby obvodní báňský úřad o všech krocích vyrozumíval třetí stranu… à Ano, pokud jde o vyrozumění o vyřizování takové žádosti je to dokonce povinnost. Podle rozsudku NSS č.j. 1 As 189/2014 – 50 „je povinný subjekt povinen vyrozumět podle § 4 odst. 3 správního řádu osobu, která by mohla být poskytnutím informace dotčena“.

Otázkou je, zda poskytnutí osobních údajů žadatelky je v souladu s ochranou osobních údajů. V případě, kdy fyzická osoba žádá osobní údaje jiné osoby (typicky o platu veřejných zaměstnanců), považuje se za oprávněné poskytnout dotčeným osobám i údaj o žadateli. V případě obchodního tajemství tato otázka není vyjasněna, já se kloním k názoru, že jde o porušení ochrany osobních údajů a správní orgán nemá právní titul k tomu, aby dotčené osobě (EUROVIA) sdělovat totožnost žadatelky. V případě spolku jako právnické osoby by to však jistě bylo oprávněné. S ohledem na kontext vašeho zájmu ale nepovažuji tento aspekt za nosný. Za přiměřené bych považoval povinný subjekt na tento aspekt upozornit a požádat, aby v tom již nepokračoval.