Podle našeho názoru nemá smysl se proti tomuto rozhodnutí odvolat, protože je příliš silně „okované“, a to především kombinací (překryvem) několika ustanovení jak zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách, tak také zákona č. 89/1995 Sb. o státní statistické službě (odůvodnění rozhodnutí ÚZIS je celkem přehledně uvádí).
Proč?
Vtip celé situace totiž spočívá v tom, že ÚZIS disponuje informacemi, které získal na základě statistického zjišťování. To je oblast specifického nakládání s informacemi, která se obecně chrání proto, že informace od jejich původců (zde porodnic) se získávají „povinně“, tedy stát je z původců vynutí „násilím“ resp. uložením právní povinnosti. Informace se získávají jak od veřejných subjektů, tak od soukromých. Následně se pak komplexně chrání, podobně jako se chrání informace získané kontrolními orgány (taky „násilím“, na základě zmocnění ke kontrole) třeba od soukromých subjektů (informace ČOI z kontrol), chráněné podle § 11 odst. 3 InfZ anebo informace o majetkových poměrech získané z daňového řízení podle § 10 InfZ. Určitou nešťastnou přehnanou ochranou je, že když jsou takto získány statistické údaje jako „balík“, už se (na této úrovni statistického zpracování) nerozlišuje, zda jde o informace, které by samotný původce, pokud by byl povinným subjektem podle Infozákona, žadateli musel poskytnout. A takových je v množině informací, kterými např. o porodnicích disponuje ÚZIS, velké množství. Ovšem zákonná úprava skutečně překrývá celou oblast statisticky zjišťovaných informací ochranným „deštníkem“ a zakazuje poskytnout individuální či důvěrné informace, tedy takové, které se týkají konkretizovaného subjektu – původce informace. Stručně shrnuto, samotná povaha „statistického zjištění“ má přednost před vlastní charakteristikou jednotlivých konkrétních informací. Určitá absurdita situace spočívá v tom, že informace, které byste u zdroje získala, jakmile jsou sesbírány centrálně, už nemáte právo získat v té konkrétní individualizované podobě podle jednotlivých zařízení.
Můžeme teoreticky uvažovat, že v tomto smyslu je úprava v zákoně o zdravotních službách a v zákoně o státní statistické službě neústavní, protože čl. 17 Listiny opravňuje zákonodárce, aby omezil přístup k informacím pouze z důvodů práv druhých osob (zde by to byly s velkým otazníkem ty porodnice), a dále jen je-li to „opatření v demokratické společnosti nezbytné“. Oba tyto parametry by se staly předmětem přezkumu Ústavního soudu, a výsledek nelze dobře předvídat, protože pravděpodobně tento systém ochrany statistických zjišťování bude v ostatních zemích běžný. Jeho důvodem totiž je zajistit, že statistické jednotky (původci údajů) sdělují údaje pravdivě a upřímně (nefixlují), což by nedělaly, kdyby hrozilo, že ty údaje budou veřejně dostupné.
Zákonodárné řešení
Z hlediska zákonodárství by tedy správným řešením poněkud paradoxního stavu spíše výslovné uložení povinnosti statistickým orgánům, aby poskytovaly ty individuální údaje o právnických osobách, které byly předtím již přístupné dle Infozákona. Takový mechanismus jsem kdysi prosadil do archivního zákona, kdy také docházelo k paradoxu, že jakmile dosud dostupná informace „spadla do archivu“, jakoby se nad ní zavřela voda a neměla být (tak snadno) přístupná. Archivní zákon proto k tomu obsahuje speciální ustanovení. Ovšem ve statistickém zákonu by to bylo dost revoluční.
Smysl odvolání
Odvolání by tedy mělo smysl podat jen tehdy, pokud byste jej mínila jako začátek dlouhé právní bitvy, jejímž cílem by mělo být prolomit tuto ne zcela správnou právní konstrukci, vystavěnou v uvedených zákonech dost jednoznačně. To znamená čekat neúspěch odvolání, ale podat proti tomu žalobu, pak pravděpodobně neuspět u krajského soudu a podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, a tam s napětím čekat, jak to dopadne. Odhadovat bych si netroufl. A nakonec v případě neúspěchu u NSS se obrátit na Ústavní soud. Ani tam bych si nyní nebyl jistý výsledkem.
Je též možné, že by v tomto řetězci soudů již některý soudce odhalil, jak vyložit i dosavadní právní úpravu „ústavně konformně“ tak, aby nebránila ÚZISu tyto požadované informace žadateli poskytnout. Já takovou možnost ale nyní nevidím.
Formulace odvolání
Z tohoto hlediska však bylo lepší podat novou žádost a žádat údaje z tabulky jen určitého okruhu porodnic, o kterých lze jednoznačně říci, že jsou povinnými subjekty dle Infozákona (protože ÚZIS skutečně nemusí mít schopnost identifikovat, kteří poskytovatelé péče jsou povinnými subjekty dle InfZ, to například závisí i na poměru vlastnictví a stanovách nemocnice, která je akciovou společností). Teprve s takto odmítnutou žádostí by bylo možné argumentovat, že informace se od ÚZIS nežádaly „pro statistické a vědecké účely“, jak stanoví § 73 odst. 5 zákona o zdravotních službách, ale jako informace vztahující se k působnosti ÚZIS ve smyslu § 2 odst. 1 InfZ. K takto pojatým informacím pak zákon o zdravotních službách nestanoví žádné zákazové ustanovení, podle kterého by nebylo možno údaje poskytnout (uvedené ustanovení uvádí: „Pro statistické a vědecké účely poskytuje statistický ústav z národních zdravotních registrů údaje pouze v podobě, ze které nelze určit konkrétní fyzickou nebo právnickou osobu.“) Protože nejde o osobní údaje, obchodní tajemství ani další typ informace, který by InfZ chránil, měl by je povinný subjekt poskytnout.
Ovšem máme zde ještě jednu „vrstvu mříží“ - zákon o státní statistické službě, který na věc dopadá také. Jeho formulace je ještě více „zabetonovaná“, protože například stanovuje, že orgány státní statistické služby (což je i ÚZIS) musejí zajistit ochranu údajů (§ 3 odst. 6), a do této ochrany zahrnuje například i to, aby „sloužily jen pro statistické účely“ (§ 2 písm. q). Zde by se pak odvolání a případně žaloba musely dovolávat již jen Listiny a uvádět, že nedává smysl, aby údaje, které zprvu jsou dostupné, při statistickém zpracování dostupné již nebyly.
Jiný úhel pohledu
Na věc se můžeme podívat i z jiného úhlu: pokud byste požádala některou porodnici, která je povinným subjektem dle Infozákona (jsou to státní, fakultní, krajské, městské nemocnice), pak by vám některé z údajů z tabulky „Vybrané ukazatele o porodech“ podle mého názoru musela poskytnout, protože by nešlo o statistické zjišťování (které je výše popsaným způsobem chráněné), ale o údaj z vlastní evidence (která chráněna není). (Nechme stranou, že pravděpodobně by se i tyto povinné subjekty nejprve bránily a pokoušely žádost odmítnout podobně jako ÚZIS.) Vtipné je, že možná, kdyby někdo požádal větší množství porodnic o některé z údajů, které jsou uvedeny v tabulce, mohl by na jejich základě ztotožnit, které porodnice se skrývají pod některými pořadovými čísly.
