1) Otázku, zda likvidátor je povinným subjektem podle Infozákona, považuji za nejasnou. Jelikož jde o institut, upravený primárně v občanském zákoníku, který upravuje především soukromoprávní vztahy, předběžně se kloním k názoru, že likvidátor nebude povinným subjektem dle Infozákona. Odborná literatura a mně známá judikatura k tomu mlčí.

Trochu jasnější je postavení insolvenčního správce (což není totéž jako likvidátor), u kterého se lze opřít o nález Ústavního soudu Pl. ÚS 14/10 ze dne 1. 7. 2010, podle kterého je subjektem veřejnoprávním a rozhoduje o právech a povinnostech jiných osob. Pak by mělo jít o povinný subjekt s částečnou informační povinností podle § 2 odst. 2 Infozákona. Ovšem posoudit, zda pak vámi požadované informace spadají do vymezení jeho částečné informační povinnosti, tedy „v rozsahu jeho rozhodovací činnosti o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy“, bude velmi obtížné a bez znalosti konkrétní situace a právní úpravy to nedovedu říci.

2) Z hlediska obecného, ústavně zakotveného práva na informace podle čl. 17 Listiny, se domnívám, že máte nárok na informace k probíhající likvidaci (např. jaký je aktuální stav zpěněžování budovy). Jinou otázkou však je, jakou cestou se lze tohoto práva domáhat a zda jde o veřejné nebo soukromé subjektivní právo. Tedy zda se ho člověk domáhá pomocí veřejnoprávní úpravy (např. Infozákon, správní řízení, řízení o insolvenci) anebo soukromoprávní úpravy (např. soukromoprávní žaloba). Navíc jsou některé typy postupů poněkud smíchané, pokud probíhá například náprava soukromoprávních vztahů, ale pod dohledem státního orgánu.

3) Každé správní rozhodnutí je v principu veřejně dostupné na základě Infozákona, otázku je pouze, do jaké míry je jeho obsah chráněný například jako osobní údaje, informace o soukromých majetkových poměrech (takové pasáže pak budou anonymizovány). Účastník řízení má tento přístup zajištěný v zásadě v plné míře, včetně fyzického přístupu k originálním dokumentům. Pokud ČNB odmítla dokument s odkazem na mlčenlivost, je to nesprávné právní hodnocení (srov. § 19 InfZ: „Umožnění přístupu k informacím nebo poskytnutí informací za podmínek a způsobem stanoveným tímto zákonem není porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost uložené zvláštními zákony.“) Proti takovému rozhodnutí je třeba podat odvolání.

Podrobnější argumentaci k tomu najdete například v METODICKÉM DOPORUČENÍ K POSTUPU POVINNÝCH SUBJEKTŮ PODLE ZÁKONA Č. 106/1999 SB., O SVOBODNÉM PŘÍSTUPU K INFORMACÍM Ministerstva vnitra (zejm. na str. 8). Z doporučení cituji například: „Postup povinných subjektů, spočívající v paušálním odpírání poskytování informací ze správních spisů s odkazem na správní řád, resp. v nevyřizování takové žádosti v režimu InfZ, proto z výše uvedených důvodů není v souladu se zákonem a představuje zásah do ústavně zaručeného práva na přístup k informacím o činnosti veřejné správy.“ Klíčový je především rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. prosince 2006 č. j. 5 As 3/2006-70.