Je to trochu jinak: pro kumulaci hodnoty plnění na základě smluv s jedním dodavatelem by muselo jít o „tentýž předmět smlouvy“. To není dáno tím, že jde o stejnou věc nebo službu, ale tím, zda jde o plnění, které je přirozeně nedělitelné. Z druhé strany řečeno – pokud jde o přirozeně dělitelná plnění, i když předmětem jsou druhově stejné věci nebo služby, pak nejde o týž předmět smlouvy. Je to poměrně obtížné pro rozlišení, nicméně podle mně každý dost dobře ví, zda jde o „jednu věc“, anebo si na to jen hraje, aby se vyhnul zveřejnění. Příklad: nakupování papírů do kopírky od stejného papírnictví postupně tak jak docházejí, není tentýž předmět smlouvy. Jde o přirozeně členitelné plnění. Nekumuluji. Vydláždění chodníku od stejné firmy v jedné ulici a v jiné ulici, nebo naplánované jeden kus na jaro a druhý kus na podzim (s ohledem na skutečné procesy ve financování) nejsou tímtéž předmětem plnění. Jde o přirozeně členitelné plnění. Nekumuluji. Naopak dodatek uzavřený v době plnění smlouvy o dláždění chodníku, že se vydláždí ještě o navazující kus víc, to už není přirozeně členitelné plnění a jde o kumulaci.

Vím, že to vypadá gumově, ale lepší to nebude. Je to jádro bažiny zákona o registru smluv.

Co se týče pořadí, je třeba zveřejnit dodatek, jímž se překračuje hranice 50 000 Kč. K němu jako přílohu i předchozí kumulovanou smlouvu.