Zákon o svobodném přístupu k informacím je obecným právním předpisem, který upravuje právo na informace a který provádí ustanovení čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Měl by se tedy obecně použít vždy,  přičemž výjimky z tohoto pravidla jsou upraveny zejména v ustanovení § 2 odst. 3 zákona. Podle tohoto ustanovení se zákon o svobodném přístupu k informacím na poskytování informací nevztahuje jen tehdy, pokud jiný zvláštní zákon pro danou oblast komplexně upravuje jejich poskytování, zejména vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací. Aby tedy mohl jiný předpis nahradit zákon o svobodném přístupu k informacím a použít se plně namísto něj, musel by velmi podrobně upravovat postup vyřízení žádosti. Zvláštním zákonem tedy proto není například stavební zákon, správní řád atp. a i na tyto agendy a informace se plně použije informační zákon. Jediným skutečně plně samostatným zákonem, který ve své oblasti nahrazuje informační zákon, je zákon o informacích ze životního prostředí.

V případě, že povinný subjekt neoprávněně tvrdí, že se na poskytnutí určitých informací nevztahuje zákon o svobodném přístupu k informacím, je třeba postupovat, jakoby neoprávněně odepíral informace. Nezbývá než podat odvolání či v případě nečinnosti povinného subjektu a nevydání rozhodnutí o odmítnutí žádosti podat stížnost podle § 16a zákona.