Přístup k informacím - Otevřená Společnost

Identifikace občanů na veřejném jednání zastupitelstva?

Libuše Kolářová

13. 7. 2015 | Počet zhlédnutí: 2684 | Počet komentářů: 1

V červnu jsem se vypravila na zasedání jihočeského krajského zastupitelstva. Poprvé se mi při té příležitosti stalo, že ode mne služba v recepci krajského úřadu žádala sdělení jména. Prý je to nové nařízení ředitele krajského úřadu. Sdělení jména jsem odmítla. Ředitele krajského úřadu jsem vyhledala, sdělil mi, že opatření učinil z bezpečnostních důvodů - na základě doporučení bezpečnostní rady státu, které obdržel hejtman Jiří Zimola. Obrátila jsem se na ministerstvo vnitra, aby zaujalo jasný postoj, zda je v souladu se zákonem o obcích, aby byl občan při návštěvě samosprávného veřejného jednání identifikován. Divné bylo už to, že jsem odpověď musela čtyřikrát urgovat, stále mi jen slibovali, že přijde druhý den. Poté přišla odpověď - viz níže, která překrucuje můj dotaz a nereaguje na část, zda by zasedání zastupitelstva nebylo neplatné, jestliže by se občané odmítli identifikovat a někdo jim pak kvůli tomu v účasti na veřejném zasedání zabránil... Ve věci této odpovědi jsem poslala tiskovému odboru urgenci a zatím čekám. Prosím o Vás názor na tuto věc - a co s návštěvníky zasedání, kteří se identifikovat nehodlají?

Reakce tiskového odboru ministerstva vnitra:

Podle zákona o obcích, platí, že zasedání zastupitelstva obce je veřejné. Stejné pravidlo platí i pro zasedání zastupitelstva kraje.

Je nutné rozlišit dvě situace týkající se osoby mající v úmyslu zúčastnit zasedání se zastupitelstva obce/kraje:

1. Požádání osoby o „sdělení svého jména“ (či podepsání prezenční listiny) v souvislosti se samotným zasedáním zastupitelstva obce/kraje za účelem zjištění, které osoby se zasedání zúčastnily.

2. Požádání osoby o „sdělení svého jména“ při vstupu do budovy, kde se zasedání zastupitelstva obce/kraje koná.

K první situaci uvádíme následující. Z právní úpravy neplyne, že by bylo v rozporu se zákonem, pokud je osoba mající v úmyslu se účastnit zasedání zastupitelstva obce či kraje požádána, aby „sdělila své jméno“. Na druhé straně však platí, že není stanovena povinnost tomuto požadavku vyhovět. Jinými slovy – nic nebrání tomu, aby osoby, které se chtějí účastnit zasedání zastupitelstva obce či kraje, byly před zahájením zasedání (případně i v jeho průběhu) požádány o sdělení jejich jména. Nevidíme důvod, proč by tomu dotyčné osoby neměly této žádosti vyhovět, nicméně lze konstatovat, že je na uvážení dotyčných osob, zda požadovaný údaj sdělí.

Situace druhá je však jiného charakteru. Prokazování totožnosti při vstupu do budovy je zcela odlišnou problematikou. Je nepochybné, že vlastník budovy má právo zjišťovat, které osoby do této budovy vchází. Tato problematika sice není upravena žádným právním předpisem, nedílně však souvisí se zákonem o ochraně osobních údajů, proto je třeba se v této souvislosti obrátit na Úřad pro ochranu osobních údajů. V této souvislosti zároveň odkazujeme na stanovisko tohoto úřadu - Evidence při vstupech do budov.

Uzavíráme, že požadovat sdělení jména při vstupu do budovy krajského úřadu (např. zájem na zajištění bezpečnosti v budově) a požadovat sdělení téhož údaje v souvislosti s veřejným zasedáním zastupitelstva kraje (za účelem zjištění, kdo se zasedání účastnil), jsou dva odlišné požadavky. Ze samotného textu dotazu plyne, že v uvedeném případě byla tazatelka požádána o sdělení jména za účelem zjištění, kdo vstupuje do budovy krajského úřadu – nikoli za účelem zjištění, kdo se bude účastnit veřejného zasedání zastupitelstva kraje konajícího se v budově krajského úřadu.

Oldřich Kužílek

Poradce pro otevřenost veřejné správy

13. 7. 2015

Veřejná správa nesmí činit nic, co jí zákon výslovně nepovoluje (výslovnost není nutně absolutní, může též vyplývat z právních předpisů, ale v tomto případě z žádného nevyplývá).

Čl 2 (3) Ústavy:

Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.

Požadovat identifikaci v souvislosti s účastí na jednání zastupitelstva je tedy porušením práva, a to jak na straně veřejné moci (jako kdyby policista bezdůvodně perlustroval na ulici), tak na straně občana, jemuž tak veřejná moc neoprávněně zasahuje do několika základních práv (ochrana soukromí a osobních údajů, svoboda pohybu, svoboda přijímat informace osobní přítomností, svoboda projevu).

Čl.14

(1) Svoboda pohybu a pobytu je zaručena.

(3) Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody.

Z hlediska ochrany osobních údajů: správce údajů v případě, kdy eviduje vstup do budovy na základě vlastnictví a odpovědnosti za bezpečnost, neoprávněně k tomuto údaji vyžaduje další údaj – zda jde návštěvník na jednání zastupitelstva. Jde tak o neoprávněné zpracování OÚ a ÚOOÚ by ho měl sankcionovat.

Ke kombinaci dvou režimů vstupu – nepřijatelné je, aby veřejná správa jakkoliv kombinovala různé režimy tak, aby jeden podřídila pod druhý – fakticky jde stále o protiprávní postup – porušení zásady čl. 2. odst. 3 Ústavy.

Příklady: Pokud by kraj uspořádal jednání zastupitelstva v atomové elektrárně, pak by dosáhl nutnost aby se veřejnost podrobila podmínkám vstupu do atomové elektrárny? Anebo ve vojenském objektu?

Nelze tedy souhlasit se závěrem tiskového odboru Ministerstva vnitra, když ve stanovisku ÚOOÚ č. 1/2004, na které tiskový odbor ve své reakci odkazuje, je výslovně uvedeno, že správce objektu má právo požadovat, aby návštěvník sdělil své jméno pouze tehdy, kdy „objekt není určen běžným návštěvám veřejnosti.“ Přitom budova krajského úřadu zcela určitě je objektem, který běžným návštěvám veřejnosti určen jen, když právě zde dochází v úřední hodiny ke styku veřejné správy s veřejností, pro případné návštěvníky je zde recepce a nadto se zde konají zasedání zastupitelstva, která jsou ze zákona veřejná. Správce tohoto objektu proto nemá právo od návštěvníků při vstupu do této budovy požadovat jejich jméno a příjmení.

Dále se lze zamyslet nad otázkou platnosti rozhodnutí, přijatých na takto komplikovaněji přístupném jednání zastupitelstva.

§ 40 odst. 2: „K platnému usnesení, rozhodnutí nebo volbě zastupitelstva je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů zastupitelstva.“

Neplatnost usnesení zastupitelstva je zákonem o krajích upravena pouze zde. Nelze proto dovozovat jiné důvody neplatnosti, než tyto, a než obecné důvody neplatnosti právního aktu, které se na usnesení jakožto na právní akt také vztahují. Neplatnost z důvodu byť nezákonného povinného ztotožňování osob, které se chtějí zasedání zastupitelstva účastnit, nelze dovozovat. Předpokládáme, že takový důvod neplatnosti usnesení ZK by před správním soudem neprošel.

§ 42 odst. 1: „Zasedání zastupitelstva je veřejné. […]“

Kraj by měl zajistit přístup veřejnosti na jednání zastupitelstva tak, aby nebyl kombinovaný s jinými typy vstupu a nevznikalo tak (údajné) bezpečnostní riziko. Jinak je totiž přiměřenost evidence u vstupu sporná, když stejně každý návštěvník může libovolně uvést, že jde na jednání ve své úřední věci, anebo že jde na jednání zastupitelstva. Stejně tak ten, kdo sdělí, že jde na jednání zastupitelstva, pravděpodobně může poté jít kamkoliv jinam v budově. Pořadatel by tedy měl přijmout taková technická opatření, které zamezí tomuto překrývání důvodů vstupu. Pokud tak neučiní, a existoval vážný důvod z hlediska bezpečnosti a pořádku, bylo by nejvýše přípustné, aby evidoval všechny vstupující osoby bez rozlišení účelu.