Vyřízení stížnosti na nepřezkoumatelnou úhradu nákladů

adam

14. 2. 2020 | Počet zhlédnutí: 24 | Počet komentářů: 1

Nové znění zákona počítá v případě vyřízení stížnosti podle §16a odst. 7, tedy že: 

Nadřízený orgán při rozhodování o stížnosti podle odstavce 1 písm. d) přezkoumá postup povinného subjektu a rozhodne tak, že

a) výši úhrady nebo odměny potvrdí,

b) výši úhrady nebo odměny sníží; v případě, kdy dostupné informace o právním a skutkovém stavu nevyvolávají důvodné pochybnosti, postupuje obdobně podle § 16 odst. 4 věty druhé s tím, že povinnému subjektu přikáže požadovanou informaci žadateli poskytnout ve lhůtě, která nesmí být delší než 15 dnů ode dne zaplacení úhrady či odměny.

Otázka zní: Jak má nadřízený orgán postupovat v případě, že oznámení je nepřezkoumatelné? (Není zdůvodněn uvedený počet hodin pro mimořádně rozsáhlé vyhledávání.) Může/má vrátit povinnému subjektu k doplnění s tím, aby vydal přezkoumatelné oznámení o výši úhrady (s ohledem na to, že § 16a odst. 7 počítá s "přezkoumáním" a v této situaci rozhodnutí vlastně přezkoumat nadřízený orgán nemůže), nebo má (v souladu s tvrzením v metodice Ministerstva vnitra) jedinou možnost, tedy "pokud se nepodaří výši úhrady přezkoumat, nezbývá nadřízenému orgánu než úhradu snížit až na 0 (resp. na částku prokazatelnou)" ovšem s tím, že z důvodu nepřezkoumatelnosti nepřistoupí k informačnímu příkazu, jak radí ministerstvo?

První varianta má tu výhodu, že když se podaří "dotlačit" povinný subjekt k přezkoumatelnému oznámení, může nadřízený orgán (pokud by úhrada nebyla adekvátní) přistoupit bez obav k informačnímu příkazu. Druhá varianta je zase teoreticky rychlejší, ovšem lze předpokládat, že povinný subjekt nebude s takovým snížením souhlasit a současně nebude informačním příkazem "tlačen" k poskytnutí informace.   

Oldřich Kužílek

Poradce pro otevřenost veřejné správy

15. 2. 2020

1) Nadřízený orgán podle dikce uvedeného ustanovení – pokud výši úhrady nepotvrdí – má již jen možnost ji snížit, a to případně i na nulu. Nemá žádnou možnost vrátit věc povinnému subjektu k novému stanovení úhrady. Jinými slovy, výše úhrady je nyní pouze na něm (a na součinnosti povinného subjektu, viz dále).

2) Pokud je v návaznosti na to výše úhrady nepřezkoumatelná, de facto nadřízenému orgánu nezbývá (vinou neodůvodnění ze strany povinného subjektu) než výši úhrady snížit na nulu. Pouze pokud by některá část úhrady (např. úhrada počtu kopií) byla prokazatelná, snížil by úhradu na tuto částku.

3) Nadřízený orgán má možnost v součinnosti vyzvat povinný subjekt doplnit spis o odůvodnění výše úhrady. De facto sdělí povinnému subjektu ultimátum: buď do stanovené lhůty doplní odůvodnění, a bude možné je přezkoumat a snížit jen na prokázanou výši, anebo nezbyde než úhradu snížit na nulu. Jiná možnost neexistuje. Nutno upozornit, že tento stav panoval již před zmíněnou novelizací z r. 2019 a je například takto popsán v komentáři (FUREK, Adam. § 16a [Stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace]. In: FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš, JIROVEC, Tomáš. Zákon o svobodném přístupu k informacím. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2016, s. 950.) Tento součinnostní postup lze zásadně doporučit.

Rozhodnutí o přezkumu výše úhrady musí nadřízený orgán odůvodnit – v daném případě je odůvodní úplnou (v případě snížení na nulu) nebo částečnou nepřezkoumatelností oznámení o výši úhrady, a co do snížené výše úhrady oprávněností vyčíslení úhrady v té části, ve které se mu podařilo vyčíslení v součinnosti s povinným subjektem doplnit a potvrdit.

4) Nové znění odst. 7 zmíněného ustanovení § 16a dále a samostatně vedle otázky snížení úhrady ukládá nadřízenému orgánu postupovat „obdobně podle § 16 odst. 4 věty druhé“, a to za podmínky, že „dostupné informace o právním a skutkovém stavu nevyvolávají důvodné pochybnosti“. Tato podmínka se vztahuje k samotné otázce poskytnutí informace, nikoli k otázce výše úhrady. To znamená, že i v případě, kdy je výše úhrady nepřezkoumatelná (ač to jazykově připomíná také podmínku o důvodných pochybnostech), musí nadřízený orgán vydat informační příkaz. Ještě více se tak zesiluje „přísnost“ situace, že povinný subjekt buď v součinnosti stihne alespoň část požadované úhrady dostatečně odůvodnit, anebo bude muset informaci poskytnout bezplatně.

5) Jelikož výše uvedený postup odpovídá postupu, který popisuje komentář, není divu, že i aktuální metodika MV k aplikaci novelizovaného § 16a InfZ (de facto od týchž autorů) vykládá věc shodně. Argumentace metodiky je značně „neprůstřelná“, např. též s odkazem na analogii se soudním příkazem, kdy rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2013, č. j. 7 A 70/2010-52 vylučuje možnost podmínit zpřístupnění informace úhradou nákladů po vydání tzv. soudního informačního příkazu. Stejně tak tato z vámi uvedených variant více odpovídá jak potřebě rychlosti procesu vyřízení žádosti o informace, tak principu, že informační zákon se musí v případě dvojznačnosti vykládat ve prospěch snadného přístupu k informacím (nález Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 3930/14).

6) Upozorňuji na souvislost s § § 5 odst. 1 písm. i), kdy je povinný subjekt povinen zveřejnit usnesení nadřízeného orgánu o výši úhrady vydaná podle § 16a odst. 7, a to "bez zbytečných průtahů" (§ 6 odst. 1 SpŘ). Pojem „usnesení“ je nutno vykládat tak, že jde o výše uvedené rozhodnutí nadřízeného orgánu o přezkumu resp. o snížení výše úhrady.

Vkládat reakce mohou jen přihlášení uživatelé!
Nemáte ještě u nás účet? Zaregistrujte se!

Nenašli jste odpověď na váš problém? Nezoufejte, popište nám
ho a my vám odpovíme.

Souhlasíte, že úřady nemají občanům nic tajit?

Donoři

V minulosti podpořili také

RSJ SCIO GopayFond Otakara MotejlaUS embassy