Koho žalovat, pokud povinný subjekt poskytne informace neúplné, ale nadřízený orgán jeho postup potvrdí?

Ivan

16. 1. 2020 | Počet zhlédnutí: 202 | Počet komentářů: 1

Požadoval jsem od povinného subjektu nějaké informace ohledně majetku obce, převážně v podobě seznamu. Povinný subjekt mi poslal seznam, který byl znehodnocený k nepoužitelnosti a zjevně neúplný. Povinný subjekt navíc nevyhověl mému požadavku ohledně způsobu poskytnutí (umožněním dálkového přístupu k informaci, která se v průběhu času mění, obnovuje, doplňuje nebo opakovaně vytváří, nebo jejím pravidelným předáváním jiným způsobem). Místo části požadovaných informací mi pak poslal informace úplně jiné, které jsem nevyžadoval.

Podal jsem k nadřízenému orgánu stížnost podle § 16a odst. 1 písm. c) InfZ, protože část požadovaných informací nebyla poskytnuta, aniž by byla odmítnuta. Ačkoliv jsem uvedl jasné a snadno přezkoumatelné indicie svědčící o neúplnosti seznamu a jasné argumenty a byl jsem si opodstatněností a úspěchem stížnosti celkem jist, nadřízený orgán (ministerstvo vnitra) v podstatě argumenty odmítlo přezkoumávat, resp. vyjádřilo se k nim poněkud iracionálně a nekompetentně, a postup povinného subjektu potvrdilo.

Nyní jsem podal k ÚOOÚ podnět k přezkumnému řízení. ÚOOÚ mi však dnes napsal, že rozhodnutí o stížnosti podle § 16a není "rozhodnutím ve věci" a tudíž prý jej nelze přezkoumávat, přičemž se odvolal na usnesení rozšířeného senátu NSS čj. 5 As 18/2017-40 (Sb. NSS č. 2847/2019), podle kterého potvrzení postupu povinného subjektu není rozhodnutím o žádosti o poskytnutí informace a žadatel o informaci se může bránit "vůči povinnému subjektu nečinnostní žalobou..."

V nynějším § 16b čtu jasně: " Rozhodnutí nadřízeného orgánu lze přezkoumat v přezkumném řízení, pro jehož vedení podle zvláštního právního předpisu je příslušný Úřad pro ochranu osobních údajů." Je ve vztahu k dnešní právní úpravě obhajitelný názor ÚOOÚ, že tato možnost přezkumu se vztahuje jen na rozhodnutí o odmítnutí žádosti, a ne na rozhodnutí o stížnosti podle § 16a?

Jaký smysl tedy má institut stížnosti k nadřízenému orgánu podle § 16a, pokud rozhodnutí o této stížnosti není napadnutelné ani přezkoumatelné, i kdyby bylo sebesvévolnější a sebenesmyslnější?

A pokud bych pak soudně napadl pro nečinnost povinný subjekt, jak radí ÚOOÚ a jak doporučoval NSS, nesmete to soud ze stolu s tím, že postup povinného subjektu byl nadřízeným orgánem potvrzen, aniž by vůbec správnost jeho rozhodnutí přezkoumal? Není vhodné a možné spíše soudně napadnout to rozhodnutí nadřízeného orgánu?

Pokud povinný subjekt požadovanou informaci zjevně neposkytl, ale nadřízený orgán jeho postup přesto potvrdil a přezkumný orgán odmítl toto rozhodnutí přezkoumat, dá se rozhodnutí nadřízeného orgánu vykládat tak, že povinný subjekt byl definitivně zproštěn zákonné povinnosti takovou informaci poskytnout? Může pak povinný subjekt novou žádost odmítnout, jako by šlo o opakovanou žádost ve věci, ve které již jednou žádost byla odmítnuta?

Oldřich Kužílek

Poradce pro otevřenost veřejné správy

22. 1. 2020

Sdělení Úřadu pro ochranu osobních údajů je správné. Zavedením přezkumu a ochrany proti nečinnosti nadřízeného orgánu ze strany ÚOOÚ (od r. 2020) se totiž podařilo „ucpat většinu děr“, ale bohužel ne všechny. Na jednu ze zbývajících jste právě narazil.

Skutečně je to nyní tak, že v nastalé situaci je jediným dalším postupem žaloba proti nečinnosti povinného subjektu (nikoli nadřízeného orgánu) po vyčerpání prostředků ochrany proti nečinnosti (což jste vyčerpal marným podáním stížnosti). Určitou útěchou může být, že tato žaloba se u soudu vyřizuje v přednostním režimu (§ 56 odst. 3 soudního řádu správního), což ale u přetížených soudů stejně není moc rychle.

Důvodem této situace, která se vám opticky jeví jako absurdní, je skutečnost, že slovo „rozhodne“ v § 16a odst. 6 InfZ – v návětí – je použito jazykově nesprávně a fakticky nejde o „rozhodnutí ve věci“, jak velmi důkladně a neprůstřelně odůvodnil Nejvyšší správní soud v usnesení, na které poukazuje ÚOOÚ. Zákonodárce by lépe udělal, kdyby na to místo dal slovo „postupuje“. I takové věci se bohužel stávají a jako pamětník vzniku této pasáže Infozákona mohu dosvědčit, že tato souvislost tehdy (2006) nikoho nenapadla.

Tím je též řečeno, že nemusíte mít obavu z toho, že „to soud smete ze stolu s tím, že postup povinného subjektu byl nadřízeným orgánem potvrzen, aniž by vůbec správnost jeho rozhodnutí přezkoumal“. Naopak z citovaného usnesení NSS plyne velmi jasně, že to bude správný postup a že soud musí přezkoumat, zda byla žádost vyřízena v plném rozsahu.

Tento případ může být inspirací k případné další novele Infozákona, pravděpodobně tak, že by ÚOOÚ mohl v rámci ochrany před nečinností přikázat také přímo povinnému subjektu vyřídit žádost (plně) v případě, kdy nadřízený orgán nevyhověl stížnosti proti plné či částečné nečinnosti (tedy de facto podnětu k odstranění nečinnosti).

Vkládat reakce mohou jen přihlášení uživatelé!
Nemáte ještě u nás účet? Zaregistrujte se!

Nenašli jste odpověď na váš problém? Nezoufejte, popište nám
ho a my vám odpovíme.

Souhlasíte, že úřady nemají občanům nic tajit?

Donoři

V minulosti podpořili také

RSJ SCIO GopayFond Otakara MotejlaUS embassy