Exekuční výkon poskytnutí informace

Ivan

27. 12. 2019 | Počet zhlédnutí: 49 | Počet komentářů: 1

Jak postupovat po Novém roce podle nového znění § 16 odst. 4 informačního zákona, podle kterého "poskytnutí informace povinným subjektem lze exekučně vykonat"? Musí žadatel o informaci o tuto exekuci zvlášť žádat, nebo je to povinnosti nadřízeného (odvolacího) orgánu, aby sám výkon svého rozhodnutí zajistil? U koho a v jaké lhůtě je nutno exekuci žádat? Jak má vypadat žádost o exekuci, pokud žadatel neví přesně, kde a v jaké formě má povinný subjekt požadované informace uložené, popřípadě pokud povinný subjekt má tyto informace uložené u třetího subjektu (například obec u správce obecního majetku) a přístup k nim má (nebo by měla mít) zajištěný smluvně? Může být exekuce vykonána přímo u správce obecního majetku, i když povinným subjektem ve vztahu k žádosti byla obec? Jak reálně vypadá taková exekuce, pokud se týká určité informace, nikoliv určitého konkrétního dokumentu, na němž by informace mohla být zachycena?

Jak se vykonává exekuce v případě, kdy povinný subjekt je povinen požadovanou informací disponovat, ale buď tuto informaci navzdory povinnosti nevytvořil, nebo se jí nezákonně zbavil, nebo její existenci zapírá? Jde například o správce veřejného osvětlení, který na žádost o informaci o počtu zjištěných a nahlášených závad určitého druhu a o informaci o datech a způsobu odstranění nahlášených závad tvrdil, že hlášení závad neuchovává a evidenci servisních úkonů v písemné formě vůbec nevede - část korespondence s veřejností přitom vede neformálním způsobem bez jednacích čísel, ačkoliv se na něj vztahuje zákon o spisové službě.

Oldřich Kužílek

Poradce pro otevřenost veřejné správy

20. 1. 2020

Příslušným exekučním správním orgánem k vymožení informačního příkazu bude vždy nadřízený orgán povinného subjektu, tedy ten orgán, který informační příkaz vydal (§ 107 odst. 1 ve spojení s § 105 odst. 1 písm. a) správního řádu).

Žadatel o informaci o tuto exekuci sice nemusí požádat, ale povinnost nadřízeného (odvolacího) orgánu exekuci nařídit není jednoznačná. K uplatnění exekuce totiž může přistoupit nadřízený správní orgán sám, resp. musí, shledá-li, že povinnost splněna nebyla. Proto lze obecně spíše doporučit, aby se provedení exekuce u nadřízeného správního orgánu domáhal sám žadatel jakožto osoba oprávněná z exekučního titulu, přirozeně až poté, kdy informační příkaz nebyl splněn. Nadřízený správní orgán i žadatel vedle toho mohou také požádat o provedení exekuce soud nebo soudního exekutora (§ 105 odst. 2 SpŘ), ovšem nadřízený správní orgán by tak postupovat neměl, protože by zvýšil náklady řízení.

Lhůta pro podání žádosti o výkon exekuce není stanovena, exekuční správní orgán může exekuci nařídit nejpozději do 5 let a provádět ji nejpozději do 10 let poté, co měla být povinnost splněna dobrovolně (§ 108 odst. 4 SpŘ).

Okolnost, že žadatel neví přesně, kde a v jaké formě má povinný subjekt požadované informace uložené, by neměla být podstatná, protože to si musel nadřízený správní orgán vyjasnit již v předchozí fázi, kdy vydával příkaz. Jeho vlastností totiž musí být určitost, umožňující výkon exekuce. Pokud nadřízený = exekuční orgán při řízení o odvolání nebo stížnosti dovodil, že povinný subjekt informací disponuje anebo je povinen si ji pro poskytnutí dle žádosti obstarat (napravit svou nečinnost nebo chybný postup), pak může takový exekuční titul vymáhat. Pokud by to nedovodil, nemohl ani vydat příkaz k poskytnutí informace, neboť nelze přikázat, co je nemožné.

Exekuci nemůže provést u třetího subjektu, protože na něj nesměřuje exekuční titul – informační příkaz. To však na věci nic nemění. Je jedno, kde má povinný subjekt požadované informace uložené, podstatné je, že jimi disponuje, tedy že z jeho hlediska nejde o neexistující informaci.

V případech, kdy povinný subjekt je povinen požadovanou informací disponovat, ale buď tuto informaci navzdory povinnosti nevytvořil, nebo se jí nezákonně zbavil, jde stále o totéž. Judikatura dovodila, že v takových případech je povinný subjekt povinen informaci vytvořit či obnovit. Exekuční orgán pak při stanovení lhůty pro splnění příkazu vezme v potaz reálnou možnost tak učinit.

Pokud povinný subjekt existenci informace zapírá, je to opět totéž – je na nadřízeném správním orgánu, aby si při řízení o odvolání nebo o stížnosti zjednal jasno, zda informaci má nebo nemá.

Exekuce reálně vypadá tak, že exekuční orgán vyzve povinného ke splnění nepeněžité povinnosti exekuční výzvou a určí mu náhradní lhůtu, v níž má být splněna. Nevede-li to k úspěchu, pak exekuční správní orgán nařídí exekuci vydáním exekučního příkazu. V něm nařídí informaci poskytnout do stanovené lhůty. Pokud tak povinný neučiní, uloží mu donucovací pokutu a stanoví novou lhůtu. Při opakování pak stupňuje výši donucovací pokuty. V případě, kdy by šlo o informaci, kterou lze zajistit například odebráním věci (kupř. listiny, která bude po pořízení kopie vrácena), může přistoupit i k přímému vynucení. To by představovalo, že zástupce exekučního orgánu se dostaví, vynutí si (i s pomocí policie) vydání věci (např. počítače, dokumentu, listiny), zajistí informaci (např. okopírováním) a tu předá oprávněnému. Tento postup však příliš nepředpokládám.

Ivan

  • 20. 1. 2020

A nemá už informační příkaz dle zákona povahu exekučního příkazu? Opravdu jsou pak nutná ještě dvě další kolečka (exekuční výzva, exekuční příkaz)?

Vkládat reakce mohou jen přihlášení uživatelé!
Nemáte ještě u nás účet? Zaregistrujte se!

Nenašli jste odpověď na váš problém? Nezoufejte, popište nám
ho a my vám odpovíme.

Souhlasíte, že úřady nemají občanům nic tajit?

Donoři

V minulosti podpořili také

RSJ SCIO GopayFond Otakara MotejlaUS embassy