ad 1)

Výši měsíčního platu Vedoucího odboru a jednatele městské společnosti, získané podle zákona o svobodném přístupu k informacím, spíše zatím nedoporučujeme zveřejnit (bez souhlasu dotyčné osoby). Názory na to, zda takovéto informace, získané žadatelem podle InfZ, může tento dále zveřejňovat, se liší a neznáme rozsudek, který by se tomu přímo věnoval. Z platového rozsudku (viz dále) sice plyne, že by zveřejnění spíše mělo být možné, ale jistota není. Úřad pro ochranu osobních údajů by mohl takové zveřejnění považovat za zpracování osobních údajů, které jednak samo  sobě není přípustné, a jednak není registrované. K takovému zpracování se navíc může vázat povinnost informovat dotyčné osoby a vyhovět jejich případným námitkám, pokud jsou údaje zveřejněny neoprávněně nebo nesprávně.

Důvodem rozdílu mezi poskytnutím na žádost a dalším zveřejněním je, že zveřejnění na internetu pro neomezený okruh osob představuje větší zásah do soukromí, než poskytnutí konkrétnímu žadateli. Vychází to z § 5 odst. 3 zákona o ochraně osobních údajů:

(3) Provádí-li správce zpracování osobních údajů na základě zvláštního zákona, je povinen dbát práva na ochranu soukromého a osobního života subjektu údajů.

Na druhou stranu dostupná judikatura do značné míry podporuje názor, že i zveřejnění zcela konkrétních údajů je v případě převažujícího veřejného zájmu přípustné.

a.   „platový rozsudek“ rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (č. j. 8 As 55/2012), k samotnému principu „zveřejnění“ uvádí: „Zveřejnění informace o výši jeho platu (mzdy) totiž za běžných okolností neznamená pro toho, kdo je placen z veřejných prostředků, žádnou podstatnou újmu. Informaci o výši platu (mzdy) nebo jiného peněžního plnění zaměstnance placeného z veřejných prostředků především nelze považovat za informaci, která by jej v případě zveřejnění difamovala nebo jinak snižovala jeho lidskou důstojnost, neboť sama o sobě výše platu žádný negativní informační obsah nemá. Plat je v typové i v individuální rovině odrazem hodnoty zaměstnavatelem „kupované“ práce a rámcově by se platy obdobně zdatných zaměstnanců v obdobných pozicích za obdobných podmínek měly sobě blížit. Obecná představa o výši platů poskytovaných z veřejných prostředků se stěží zcela míjí s realitou, neboť vzhledem k tomu, jaký podíl mezi všemi zaměstnanci tvoří zaměstnanci placení z veřejných prostředků, má prakticky každý zkušenost, přinejmenším dílčí, zprostředkovanou či z doslechu, o obecných platových poměrech ve veřejné sféře. Získat negativní konotaci může informace o platu zásadně jen za situace, kdy je plat poskytován jinak než podle zákonných pravidel, například neadekvátně vysoký, neodpovídající skutečné povaze vykonávané práce a zastírající skutečný stav věcí.“

b.   Situaci se blíží případ, o kterém rozhodoval Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 10 A 54/2012 - 73-79 ve věci Obec Psáry proti žalovanému Úřadu pro ochranu osobních údajů. Ve sporu šlo o oprávněnost toho, že obec formou audiovizuálního záznamu jednání zastupitelstva (kde údaje sdělil starosta) zveřejnila na internetu informace o platu a odměně ředitelky zřizované školy (v rozsahu jméno, příjmení, informace o funkci, údaj o výši superhrubé mzdy za rok 2010 a výši odměny vyplacené za měsíc srpen 2010). Soud zrušil sankci, udělenou Úřadem pro ochranu osobních údajů, a uvedl například: „Soud se na rozdíl od žalovaného nedomnívá, že by poskytnuti (zveřejnění) dané informace bylo samoúčelné nebo bylo v rozporu nebo mimo účel činnosti obce (žalobce) mezi které patří i povinnost informovat o struktuře veřejných výdajů, což zaručuje transparentní a úplné informování veřejnosti o vynaložených veřejných výdajích.“

Ad 2)

Na zveřejnění výše odměn a příplatků lze vztáhnout totéž, jako u platu. Pokud jde o mimořádné odměny (tedy nikoli pravidelné, které lze považovat za součást pravidelného platu), lze uvažovat o nižší ochraně, protože méně vypovídají o celkových majetkových poměrech dotčené osoby. V dané souvislosti to však nehraje roli.

Ad 3)

Důvody odměn lze zveřejnit, nejde o zásah do soukromí ve smyslu § 5 odst. 3 zákona o ochraně osobních údajů.

Ad 4)

Povinný subjekt, který poskytl informace na žádost, je povinen tyto informace zveřejnit do 15 dnů od jejich poskytnutí na internetu. Výjimku tvoří údaje, jejichž zveřejnění na internetu je výrazně vyšším zásahem do soukromí, než poskytnutí jednotlivému žadateli, jak jsem uvedl výše. Z toho tedy plyne, že přinejmenším by povinný subjekt takto měl zveřejnit  důvody odměn. O ostatních údajích by měl alespoň zveřejnit informaci, že je poskytl. U otázky odměn je situace někde na hraně – podle mého názoru by je měl také zveřejnit na webu.