Pro poskytnutí informací, pokud mu nebrání žádný zákonný důvod, nemusí mít povinný subjekt souhlas dotčených osob. I bez něj je povinen informaci poskytnout anebo rozhodnout o jejím odmítnutí. Pokud dotčené osoby jsou takové kategorie, kdy zákon umožňuje (nebrání) poskytnutí jejich osobních údajů, pak musí informace poskytnut včetně těchto údajů ve vymezeném rozsahu (např. podle § 8b InfZ, tj. v rozsahu tzv. "základních osobních údajů"). V některých případech je však povinen je oslovit a poskytnout jim lhůtu, která však nenaruší lhůtu pro samotné vyřízení žádosti o informace.

Otázka "dotčených osob" je zatím velmi nevyjasněná a u povinných subjektů převládá přehnaný výklad jejich okruhu. Dle našeho názoru jde pouze o případy, kdy tyto osoby, při plném uplatnění výjimek z ochrany osobních údajů či jiných ochran informací, mají oprávněný důvod předpokládat, že jejich údaje nebudou poskytnuty žadateli. A pouze v případě, kdy povinný subjekt nachází jiné důvody, především z hlediska testu proporcionality, aby je poskytl, by je měl obesílat a požadovat od nich vyjádření. Roli může hrát i případné zneužití práva na informace.

Problematika je však složitější a není možné ji takto snadno popsat.

Nicméně pokud v zápise byly osobní údaje pouze a jednoznačně v rozsahu, který například podle § 5 odst. 2 písm. f) zákona o ochraně osobních údajů nepodléhají ochraně (informace o veřejné činnosti úředníků, funkcionářů a dalších veřejně činných osob), pak podle našeho názoru ani nejde o dotčené osoby a nebylo třeba je obesílat.