Jména osob sama o sobě nemohou podléhat ochraně osobnosti. Nelze je však uvádět ve spojení s adresou ve smyslu adresy fyzické osoby. Vyjma výslovně chráněných informací (osobní údaje, obchodní tajemství, nové informace vznikající při přípravě rozhodnutí ad.) nelze odepírat informace z ukončených správních řízení. Dokonce i určitá část informací o dosud neukončeném řízení je veřejná a je nutno ji poskytovat (např. vyžádané stanovisko jiného úřadu, které má charakter hotové již neměnné informace, dále o tom, že bylo správní řízení zahájeno, případně kdo, kdy a o co požádal, dále obecné informace o procesních úkonech, v plném rozsahu o výsledku řízení a podobně). U přestupků neexistuje zvláštní úprava ochrany lidské důstojnosti a soukromí potrestaného přestupce (obdoba promlčení, výmazu a režimu podle rejstříku trestů.) Proto je třeba přiměřeně vyjít z Ústavy a mezinárodních smluv. Dle mého názoru nelze zveřejňovat potrestané přestupce hromadně (např. na internetu), je však povinností povinného subjektu sdělit na žádost jméno přestupce v konkrétním případě, a to jen v období časově blízkém rozhodnutí o přestupku (například do jednoho roku od rozhodnutí o přestupku).

I řada stížností je po prošetření řešena v přestupkovém nebo správním řízení. Osoba, podávající stížnost, požaduje anonymitu.

Osobu podávající stížnost je třeba posoudit podle § 11 odst. 2 písm. a) a tudíž nelze poskytnout žádnou informaci o ní, ani její jméno. Problém však může vypadat jinak podle procesního předpisu pro vyřízení stížnosti či přestupku, odhaleného na základě podané stížnosti. Podle takového předpisu může být jméno stěžovatele (oznamovatele přestupku) uvedeno ve spisu, a účastník má právo nahlížet do spisu. Tato situace je mnohem složitější a není vůbec uspokojivě vyřešena. To však není věcí zákona č. 106/99 Sb., ale správního řízení a případně přímého uplatnění Ústavy a Listiny.