Úhradu lze požadovat pouze v případě, kdy v okamžiku doručení žádosti byl schválený platný Sazebník. Jelikož tomu tak v daném případě nebylo, úhradu požadovat nelze. Pokud byl zveřejněn starý sazebník, lze požadovat úhradu jen na jeho základě.

Pokud sazebník obsahuje položku „za zaslání kopie zápisu do datové schránky zaplatit hodinu práce referenta“, je jednoznačně neoprávněná. Čas na zasílání informace nelze započítat do mimořádně rozsáhlého vyhledávání. Na nesprávný sazebník je vhodné podat podnět ke kontrole k Odboru dozoru a kontroly ministerstva vnitra.

Dále lze říci, že pravděpodobně vyhledání jednoho zápisu jednání komise (asi nedávného) nepředstavuje mimořádně rozsáhlé vyhledávání. I proto nejspíše nebude možno požadovat úhradu.

Postup: proti výzvě k úhradě nákladů je třeba podat stížnost podle § 16a odst. 1 písm. d) InfZ.

V druhém případě – jako u každého požadavku na úhradu nákladů – je povinností uvést ve výzvě k úhradě nákladů podrobný rozpis, jak byla požadovaná úhrada vyčíslena. Musí tedy popisovat, jaké úkony pro hledání byly třeba, jak dlouho (jednotkově) trvají a poté nějaký součet, vynásobení apod. Za podmínku pro úhradu nákladů stanoví informační zákon v § 17 odst. 3., že povinný subjekt musí písemně oznámit žadateli výši úhrady před poskytnutím informace, přičemž z oznámení musí být zřejmé, na základě jakých skutečností a  jakým  způsobem  byla  výše  úhrady  povinným  subjektem  vyčíslena.

Obecně lze odhadnout, že zjištění všech případů dodaných služeb od dvou subjektů, které poskytují právní služby, může trvat i uvedené dvě hodiny. Otázkou je, zda existuje elektronická evidence, umožňující takovou informaci zjistit mnohem rychleji. To však záleží na vašich znalostech.

Postup: pokud jste přesvědčený, že požadavek úhrady je jednoznačně zcela přehnaný, proti výzvě k úhradě nákladů je třeba podat stížnost podle § 16a odst. 1 písm. d) InfZ. Je třeba zpochybnit výpočet výše úhrady, případně především to, že nebyl ve výzvě dostatečně konkretizovaný.

Zároveň platí jako výše, že úhradu lze vyžadovat jen na základě sazebníku, úplatného v okamžiku podání žádosti. Nelze ji zavést a požadovat zpětně.

K tomu uvádí např.  METODICKÉ DOPORUČENÍ K POSTUPU POVINNÝCH SUBJEKTŮ PODLE ZÁKONA Č. 106/1999 SB., O SVOBODNÉM  PŘÍSTUPU K INFORMACÍM, vydané Odborem dozoru a kontroly Ministerstva vnitra, na str. 60 toto:  „První podmínkou pro uplatnění úhrady nákladů, která je z informačního zákona odvozována, je stanovení a zveřejnění sazebníku úhrad za poskytování informací podle § 5 odst. 1 písm. f), a to již před podáním „zpoplatněné“ žádosti o informace.“