Argumentace, kterou rozhodnutí krajského ředitelství policie k dané věci uvádí, je přesné, odpovídá judikatuře a odborné výkladové literatuře. Pokud by podnět učinila odborová organizace, tak skutečně nesplňuje podmínku, aby šlo o informaci vytvořenou za veřejné prostředky.

Musím tedy potvrdit názor krajského ředitelství policie, že cestou Infozákona nelze zjistit, kdo podal podnět k zahájení trestního řízení. Podobně tomu bude například při vyřizování stížností či oznámení o přestupku. V této právní konstrukci lze sledovat jakousi obecnou ochranu oznamovatelů. Pokud by takovéto oznamování cílilo na určitou osobu opakovaně, dotýkalo se života této osoby, mělo například povahu stalkingu (nebezpečné pronásledování – váš případ tyto rysy zdá se nemá) či nátlaku, pak by dle mého soudu bylo možné uvažovat o tom, že se napadaná osoba domáhala poskytnutí identifikace autora podnětu na základě § 4 Správního řádu: „(4) Správní orgán umožní dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy.“ Argumentace by se musela opřít o ochranu cti a pověsti a dalších osobnostních práv, dále například o skutkovou podstatu trestného činu křivého obvinění. Samozřejmě je v případě trestného činu pak klíčová otázka prokázání úmyslu obvinit někoho lživě.

V těchto souvislostech by teoreticky bylo možné uvažovat o odvolání proti rozhodnutí krajského ředitelství.

Od těchto případů se odlišují případy, kdy určité řízení zahajuje podavatel v nějaké své záležitosti a právním předpisem je mu uloženo, jaké informace k tomu musí předložit. Takové informace pak podmínku „takovouto povinnost zákon neukládá“ nesplňuje, a budou poskytnuty, pokud nejsou chráněny z jiného důvodu.