Informace o interních auditech povinných subjektů se zásadně poskytují. Teoreticky můžeme hovořit o některých výjimkách z tohoto pravidla.

§ 11 odst. 1 písm. a) InfZ v zásadě nelze uplatnit. Kontrolní (a tedy i auditní) činnost směřuje k lepšímu výkonu veřejné správy a nakládání s veřejnými prostředky. Význam pro veřejnost a vliv navenek je proto patrný. Interní audit nelze považovat ani za vnitřní předpis, ani za personální pokyn (viz rozsudek NSS 4 As 20/2007 - 64). 

Lze si však představit, že by některé pasáže auditu, a to ty, jejichž poskytnutí by ohrozilo budoucí výkon kontrolní činnosti například tím, že by kontrolované osoby nebyly příště ochotné auditorovi sdělovat některé konkrétní informace, např. o činnosti svých kolegů, o pochybeních nadřízených apod., byly na základě tohoto ustanovení odepřeny. Tento zájem, který by byl poskytnutím ohrožen, by musel být uveden v odůvodnění rozhodnutí. 

Dále by bylo možné  podle § 8a odmítnout poskytnout jen některé pasáže auditu, které lze označit za osobní údaje určitelných zaměstnanců, tj. kupř. vztahy mezi zaměstnanci. 

Podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) by bylo možno odepřít audit jako celek pouze do doby, kdy je po dokončení a předání těm, jimž byl určen, přijato rozhodnutí v širokém smyslu (např. je vzat na vědomí, jsou na jeho základě uloženy úkoly apod.). Dále lze odepřít části auditu - informace o navrhovaných opatřeních při splnění podmínky ohrožení chráněného zájmu (např. opatření, jejichž uskutečnění závisí na důvěrnosti). V odůvodnění rozhodnutí musí být uvedeno ohrožení právem chráněného zájmu.

Další důvody odmítnutí považujeme za stěží akceptovatelné.