Uvádím svůj spatra formulovaný názor, který nemusí být správný, a neměl jsem možnost zjišťovat, zda k věci je již nějaká judikatura a výkladová literatura.

Dle mého názoru je možné, že jde o nesprávně nastavený vztah čl. 10 Listiny, chránícího soukromí osob, s jinými zájmy, které těžko všechny snadno popsat (patří tam jistě i případ, kdy praktický lékař vydává potvrzení ke zbrojnímu průkazu a pak je znalost psychiatrického obrazu asi důležitá).

Čl.10

            (1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

            (2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.

            (3) Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.

V rovině běžných zákonů tuto věc upravuje zákon o ochraně osobních údajů. Ten sice povoluje zpracovávat (tedy s nimi takto nakládat) osobní údaje „pro dodržení právní povinnosti“ (což bych řekl, že je tento případ, § 5/2/a), ale dále zákon hned uvádí, že „Provádí-li správce zpracování osobních údajů na základě zvláštního zákona, je povinen dbát práva na ochranu soukromého a osobního života subjektu údajů“. To je vlastně test proporcionality, podle kterého může podle mě psychiatr zvážit, co má v dané situaci navrch.

Taková jeho úvaha by podle mě měla zvážit, že v případech, kdy psychiatrická indikace nemá vliv na nějaké schopnosti pacienta, které se u praktického lékaře ověřují ve vztahu třeba ke zbrojnímu průkazu, řidičskému průkazu a dalším takovým věcem, tak převažuje právo na ochranu osobního života.

Jelikož jde o kategorii tzv. „citlivých osobních údajů“, nutno dodat, že u nich zákon o ochraně osobních údajů výslovně umožňuje zpracovávat tyto údaje v případě, kdy

„se jedná o zpracování při poskytování zdravotních služeb, ochrany veřejného zdraví, zdravotního pojištění a výkon státní správy v oblasti zdravotnictví podle zvláštního zákona“ (§ 9 písm. c)

Ale i k tomuto se vztahuje navazující omezení, obdobné tomu z § 5/3, a které je uvedeno v § 10:

„Při zpracování osobních údajů správce a zpracovatel dbá, aby subjekt údajů neutrpěl újmu na svých právech, zejména na právu na zachování lidské důstojnosti, a také dbá na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a osobního života subjektu údajů.“

Uvedený test proporcionality tedy platí i zde – pro citlivé údaje a oblast zdravotních služeb atd.

Dovozuji tedy, že pokud by psychiatr byl „popotahován“ že zprávu nepředal, mohl by se odvolat na to, že v daném případě by šlo  nepřiměřený zásah do práva na ochranu osobních údajů, resp. o neoprávněný zásah do osobního života, chráněného v čl. 10 Listiny a že uplatnil uvedený § 5/3 a § 10 zákona o ochraně osobních údajů. Soud by to podle mého odhadu v zásadě měl uznat.

Na druhé straně myslím, že v případech indikace, která by měla například vyloučit získání zbrojního průkazu, by psychiatr měl povinnost zprávu praktickému lékaři předat.

Podnět k ÚOOÚ je myslím namístě, přinejmenším aby ÚOOÚ při případném připomínkování novelizace měl takový názor k disposici. ÚOOÚ by také lépe než já mohl vědět, zda k věci je již nějaká judikatura a výkladová literatura. ÚOOÚ má povinnost poskytovat konzultace tohoto typu.

Pokud se chystá novelizace, je vhodné kontaktovat poslance zdravotního výboru a získat tam pro názor podporu.

Je otázka, zda má jít pouze o vypuštění povinnosti, anebo o nějaké její chytřejší – diferencovanější formulování (např. pokud zjištěná indikace mže mít vliv na potvrzení, která vydávají praktičtí lékaři).