Ano, obě tyto možnosti jsou teoreticky možné. Pokud se má posoudit jejich předpokládaná efektivita, lze spíše doporučit se před podáním žaloby bránit nečinnosti povinného subjektu při předávání stížnosti podnětem nebo žádostí o uplatnění ochrany před nečinností povinného subjektu podle ustanovení § 80 SpŘ, které je přímo aplikovatelné na základě § 20 odst. 4 (viz NSS v rozsudku č. j. 4 Ans 1/2008-63) Podnět nebo žádost se podávají u nadřízeného orgánu, tedy u toho orgánu, který o stížnosti bude rozhodovat. Ten by měl u povinného subjektu prověřit, z jakého důvodu nepředal stížnost a uložit, aby stížnost předal. Teoreticky je možné tož podat žádost o informaci, zda byla nadřízenému orgánu stížnost doručena.

Obecně se též doporučuje již při podání stížnosti k povinnému subjektu (v případě podezření, že zůstane nečinný) podat kopii stížnosti nadřízenému orgánu, který by vlastně měl postoupit příslušnému orgánu – povinnému subjektu, a tím mu dá najevo, že o stížnosti ví.

Možné je ovšem také podat žádosti nebo podnět podle § 80 SpŘ přímo u nadřízeného správního orgánu nadřízeného orgánu povinného subjektu, protože žadateli zpravidla není známa nečinnost povinného subjektu a z jeho hlediska jde nečinnost nadřízeného orgánu při rozhodování o stížnosti. Rozdíl ovšem je v tom, že celý postup bude o jedno patro složitější a bude trvat, než si to nadřízené orgány vyjasní.