Ochrana stěžovatele je dle mého soudu vedle ochrany osobních údajů zajištěna ještě ustanovením § 11 odst. 2 InfZ. Toto ustanovení neumožňuje povinnému subjektu volné rozhodnutí, přikazuje mu informaci ze stížnosti odepřít. 
Dle mého soudu případ podané stížnosti (podnětu) nesplní charakteristiku informací, které musí sdělit ten, kdo se u orgánu veřejné správy dožaduje určitého postupu vůči své osobě, např. žádá o povolení regulované činnosti. Tam platí, že i když žádat nemusel, tak jakmile žádá, představuje předání informací již jeho povinnost. Obecná stížnost (či podnět) však není obsahově nijak upravena. 

V ČR neexistuje zvláštní úprava stížností a podnětů, vyjma speciálních stížností např. podle § 175 správního řádu (proti nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správního orgánu, neposkytuje-li tento zákon jiný prostředek ochrany) anebo podle § 16a InfZ (proti nečinnosti, chybně vyřízené žádosti nebo výši úhrady). 

I když se vám možná v daném případě nelíbí, že se nedozvíte, kdo a jak si stěžoval, z druhé strany je zřejmé, že nechránit stěžovatele by znamenalo významně omezit možnosti podat stížnost.