Bohužel uvedené ustanovení § 4a odst. 2 písm. f) nelze vztáhnout na případy vydávaných rozsudků. Tento druh informace nesplňuje charakteristiku „informaci, která se v průběhu času mění, obnovuje, doplňuje nebo opakovaně vytváří“, protože každý nový rozsudek je svébytnou novou informací, věcně se týká zcela odlišných jevů a často má i odlišnou strukturu.

Ustanovení směřuje typově spíše na sestavy dat, které se aktualizují, na typově stejnou informaci, která se pouze opakovaně v aktualizované podobě vydává znovu (například výroční zpráva, přehled smluv, některé typy měsíčních přehledů apod.).

Požadování úhrady za anonymizaci rozsudků, žádaných od českých soudů, považuji za nesprávné. I když některé rozsudky uznaly právo požadovat úhradu za anonymizaci, a Ministerstvo spravedlnosti tyto úhrady v zásadě potvrzuje, domnívám se, že jde o slepou odbočku výkladu práva na informace. Hlavním důvodem je, že nejde o „opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých“ (Listina základních práv a svobod, čl. 17 odst. 4), a to proto, že v takových zemích je spíše běžné, že soudy rozsudky anonymizují a zveřejňují v rámci své běžné činnosti. Příkladem může být právě Vámi uváděný příklad slovenského zveřejňování rozsudků.