Přístup k informacím - Otevřená Společnost

Neexistující informace - úhrada poštovného za zaslání odmítnutí žádosti

Tomáš Moláček

10. 1. 2018 | Počet zhlédnutí: 1362 | Počet komentářů: 1

Dobrý den, požádal jsem povinný subjekt o informaci, zda povinný subjekt před plánovaným prodejem obecního pozemku učinil dotaz (požádal o vyjádření, stanovisko) na pozemkový úřad, zda na předmětný pozemek nebyl uplatněn restituční nárok. Jako doplňující informaci jsem pak požadoval, pokud povinný subjekt takovou žádost k pozemkovému úřadu podal, neověřenou fotokopii této žádosti.

Povinný subjekt mně zaslal výzvu k úhradě nákladů ve výši poštovného (49,60 Kč). Tuto částku jsem odmítl zaplatit s tím, že si požadovanou informaci vyzvednu osobně přímo u povinného subjektu.

Jaké bylo mé překvapení, když jsem si pro požadovanou informaci k povinnému subjektu osobně došel a místo očekávané informace jsem obdržel správní rozhodnutí o odmítnutí žádosti, kde ve výroku bylo uvedeno, že žádost se v celém rozsahu odmítá, neboť požadovaná informace ve smyslu ust. § 3 odst. InfZ neexistuje.

V odůvodnění rozhodnutí bylo uvedeno, že povinný subjekt nenašel žádný listinný ani elektronický dokument ani žádný záznam zvukový obrazový nebo audiovizuální, na kterém je zaznamenám dotaz, podání, o které jsem žádal, tedy zda předmětný pozemek je či není předmětem restitučního nároku

Tvrdím, že povinný subjekt postupoval nezákonně, neboť:

1) Požadoval úhradu nákladů za poskytnutí informace ve výši poštovné, přičemž poštovní přepravou by mi nebyla zaslána informace, ale správní rozhodnutí o odmítnutí mé žádosti o informaci. Domnívám se, že ¨povinný subjekt nemá právo si účtovat náklady za poštovné v případě zaslání rozhodnutí o odmítnutí žádosti o informaci. Jak se do budoucna proti takovému postupu povinného subjektu bránit, pokud bych opravdu zaplatil poštovné za informaci a místo informace bych poštou obdržel správní rozhodnutí o odmítnutí žádosti o informace? Dopředu totiž nevím, co mi povinný subjekt v poštovní obálce zašle.

2) Dále se domnívám, že má žádost o informaci neměla být odmítnuta formou rozhodnutí, ale naopak mi měla být poskytnuta informace ve smyslu např.: " Povinný subjekt na pozemkový úřad žádnou žádost nepodal, z logiky věci pak vyplývá, že Vám tak nemůžeme poslat ani fotokopii této žádosti“.

Je můj právní názor na danou věci správný? Striktně formálně vzato, vlastně jsem informaci obdržel, ale procesní postup ze strany povinného subjektu považuji za nesprávný. Na druhou stranu, pokud bych lpěl na jednoznačné informaci (Podal nebo nepodal povinný subjekt žádost k pozemkovému úřadu?), pak bych měl podat proti rozhodnutí povinného subjektu odvolání, protože mnou požadovaná informace u povinného subjektu může existovat, jen povinný subjekt nebyl dost pečlivý při hledání, protože povinný subjekt např. nevede řádně archivní a spisovou agendu.

Oldřich Kužílek

Poradce pro otevřenost veřejné správy

11. 1. 2018

K bodu 1) Lze potvrdit, že úhradu za poštovné lze požadovat pouze v souvislosti s poskytnutím informace, nikoli v souvislosti s doručením rozhodnutí o odmítnutí žádosti.

K bodu 2) Jde trochu o slovíčkaření. Fakticky lze obsah rozhodnutí považovat za sdělení, že povinný subjekt před plánovaným prodejem obecního pozemku neučinil žádný dotaz na pozemkový úřad. Prokázat, že informace neexistuje, obecně nelze (vždy může někde být, jen se nepodařilo ji najít). Stejně tak nelze pozitivně prokázat, že se určitá věc nestala (vždy se mohla stát, jen o tom nemusí být záznam). I kdybyste požadoval informaci, zda povinný subjekt má povědomí o tom, že se pozemkového úřadu dotazoval, může odpověď být stejná – nepodařilo se najít, tudíž požadovaná informace neexistuje. Přinutit povinný subjekt k jasnému výroku typu „nedotazovali jsem se“ je tudíž obtížné, a to proto, že Infozákon pracuje s pojmem informace toliko ve smyslu jejího materiálního uložení na nosiči, nikoli s tím, zda některý z pracovníku má ve své hlavě určitou povědomost. To z něj prostě pomocí Infozákona opravdu nelze „vyrazit“, a úřad tedy může hrát tuto hru na schovávanou. Věc je pak spíše v rovině politické a profesní odpovědnosti: ani nevědí, zda se na tuto věc dotazovali.

Z procesního hlediska judikatura i komentářová literatura připouští (či vyžaduje) obě formy vyřízení žádosti – jak formou rozhodnutí, tak formou sdělení.