Pokud informaci povinný subjekt musí mít, protože to plyne buď přímo z právního předpisu či jinak stanovené jeho povinnosti, anebo je zjevné, že je taková informace nezbytná pro plnění jeho úkolů, pak taková informace nemůže být označena za neexistující, byť fakticky – v rámci porušování principů dobré správy (či lidově „bordelu“) - ji povinný subjekt nemá. V takovém případě je povinen informace  na základě žádosti (jíž byl upozorněn na to, že v dané věci zůstal v nečinnosti) neprodleně na své náklady vytvořit a žadateli poskytnout. Toto vyjádřily rozsudky NSS 1 As 141-2011-67 a navazující 1 As 59-2013-56.

Pokud jde o zapírání informací, může mít podobu odmítnutí žádosti pro neexistenci informace. Pokud žadatel má důkazy, že informace existuje, podá odvolání proti rozhodnutí, v němž uvede argumenty.

Pokud povinný subjekt požaduje úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledávání za dobu, která je zjevně nepřiměřená, podá žadatel stížnost proti výši úhrady a uvede argumenty.