Jde o otázku politické kultury nastavené v tom kterém městě či obci. V zásadě veřejnému jednání těchto poradních orgánů nic nebrání. Lze tedy v rámci místní politiky požadovat, aby se dosavadní zvyklosti změnily a zavedla se veřejnost těchto jednání.

Zastupitelstvo obce (kraje) by mělo v jednacím řádu upravit jednání výborů a komisí jako veřejné, pouze v odůvodněných případech jako neveřejné.

Jednání výborů a komisí lze již předem ze zkušenosti rozdělit na ty, na nichž obvykle dochází k projednávání chráněných údajů, a na ty, kde k tomu nedochází. Například sociální komise či komise bytová obvykle projednává údaje o konkrétních občanech. Pak je rozumné a přijatelné stanovit v jednacím řádu, že jednání těchto komisí je neveřejné a že komise se ve zvláštních případech může usnést, že část jednání proběhne veřejně (to je například vhodné při projednání materiálů, které vyvolávají veřejnou debatu a kritiku, a přitom je lze projednat tak, že chráněné údaje zůstanou jen v podkladech a není třeba je přednášet nahlas).

U ostatních orgánů je pak vhodné upravit v jednacím řádu opačný postup: jednání je zpravidla veřejné a pouze v některých zvláštních případech, kdy je nutno projednat chráněné údaje a nelze jednání zorganizovat tak, že by nebylo třeba je přednášet, se komise či výbor může usnést, že proběhne neveřejně.
Neveřejnost by byla odůvodněná i v těch případech, kdy předčasné zveřejnění informace způsobí škodu, například ohrozí rovnost zájemců v rámci výběrového řízení, může vést k poškození dobrého jména (může jít o prověřování domněnky, která se nepotvrdí). Protože komise a výbor jsou toliko poradními orgány rady a zastupitelstva, lze na některé informace na nich projednávané či vznikající hledět jako na nové, vznikající informace, sloužící jen pro přijetí rozhodnutí rady či zastupitelstva. Ty pak lze, pokud hrozí nějaká újma, chránit podle § 11 odst. 1 písm. b Infozákona.