Vaše žádost o informace obsahovala 3 otázky. Předně je třeba si povšimnout, že vyčíslení nákladů se týká pouze otázky č. 2 (požadujete informaci, kolikrát v letech 2012 - 16 použili strážníci donucovacích prostředků), popřípadě otázky č. 3 (za stejné období požadujete informaci o tom, kolikrát bylo použití těchto prostředků vyhodnoceno nakonec jako nepřiměřené; kdo prováděl příslušné šetření; jak se postupovalo v případě, že bylo zjištěno, že použití těchto prostředků bylo nepřiměřené).
Vyčíslení nákladů za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací se ale nevztahuje k otázce č. 1 (požadujete informaci, o tom, kdy bylo resp. nebylo prováděno nahrávání hovorů linky 156 ve stejném období). Odborná literatura (soudy zatím tuto věc neřešily) se však kloní k názoru, že úhradu lze požadovat a vydání informací podmínit pro celou žádost, i když jen část má být zpoplatněna. Z tohoto hlediska částečného neposkytnutí tedy nelze doporučit postup povinného subjektu napadnout.
Co se týče výše úhrady, která se na první pohled zdá pochybně vysoká, potom se spíše ztotožňujeme s názorem povinného subjektu. Povinný subjekt (městská policie) tvrdí, že požadované informace nemá statisticky zpracované (a zřejmě mu z právních předpisů neplyne povinnost takovouto statistiku vést) a musel by tedy procházet záznamy o jednotlivých přestupcích, kterých je veliké množství (asi 90 tis.). Povinný subjekt si přitom počítá čas 1/2 minuty na 1 přestupek/trestný čin, což se nám nezdá nereálné.
Podle našeho názoru tedy, ačkoliv se výše úhrady zdá na první pohled vysoká, se její kalkulace zdá být realistická a důvěryhodná.
V zásadě jste pochybila v podání žádosti tím, že jste si nejprve nezjistila, zda a jakým způsobem povinný subjekt požadované informace zpracovává a ukládá.
Proto lze nyní doporučit, abyste stáhla část žádosti, která podle povinného subjektu podléhá zpoplatnění, a zbytek byste měla obdržet.
Zároveň bude vhodné podat "průzkumnou" žádost o informace, pomocí která si vyjasníte, zda a jakým způsobem povinný subjekt požadované informace ukládá, například, zda existuje elektronická databáze činů, a jaké markanty jsou k nim v databázi uváděny, a zda je lze podle těchto markant filtrovat a snadným způsobem dospět k alespoň k nějakým údajům, které chcete.
Podle takových zjištění pak budete moci usoudit, zda archivace záznamů o přestupcích je více systematizovaná (tudíž by nebylo potřeba procházet záznamy o všech přestupcích).
Až v takové situaci by bylo rozumné podat stížnost, kterou pak posuzuje nadřízený orgán, který má bližší informace (zná praxi a předpisy, kupř. interní, k vedení těchto záznamů), třeba by na základě nich dal vaší stížnosti za pravdu.
