Stručně: tyto okolnosti rozhodují o dvou věcech. Zaprvé o tom, zda se na spor DSA vůbec vztahuje. Zadruhé, podle jakého práva se obsah posuzuje. U smluvních podmínek mají menší význam, u nezákonnosti obsahu velký.
1. Vztahuje se na spor vůbec DSA?
DSA se vztahuje na služby nabízené uživatelům, kteří mají v EU bydliště či sídlo, nebo se v EU nacházejí. Nezáleží na tom, kde má platforma sídlo, takže se týká i amerických nebo asijských platforem. Nerozhoduje ani státní občanství uživatele.
Podmínka „použít službu na území EU“ je tedy jen jednou z možností. Splněna je:
-
když uživatel s bydlištěm v EU obsah vložil kdekoli, podle převažujícího výkladu i třeba z dovolené mimo EU,
-
když uživatel bez bydliště v EU obsah vložil v době, kdy se nacházel v EU.
Pokud by uživatel neměl s EU žádnou vazbu (nežije zde a obsah nevložil z EU), DSA by se na něj nevztahoval a Digitální ombudsman (nebo jiný vypořadatel) by jeho spor nemohl řešit. Hraniční případy zatím nejsou judikaturou vyjasněné.
2. Zásah podle smluvních podmínek
Smluvní podmínky platí pro všechny uživatele stejně. Vypořadatel tedy hlavně zkoumá, zda obsah skutečně porušil. Kde byl obsah vložen nebo zveřejněn, tu obvykle nehraje roli.
Význam má země bydliště uživatele. Pokud je uživatel spotřebitelem, chrání ho spotřebitelské právo jeho země, a to i když si platforma ve svých podmínkách zvolila jiné právo. Vypořadatel proto může posoudit i to, zda podmínky nejsou vůči uživateli nepřiměřené.
3. Zásah kvůli nezákonnosti obsahu
Tady jsou země zásadní. DSA sám neurčuje, co je nezákonné. Odkazuje na právo EU a na právo jednotlivých států, a ta se liší. Stejný příspěvek může být v jedné zemi legální a v jiné ne (typicky pomluvy, popírání genocid, reklama na hazard).
Jednotlivé okolnosti mají tuto váhu:
-
Země bydliště uživatele sama o sobě o nezákonnosti obvykle nerozhoduje.
-
Země, kde uživatel obsah vložil, je rozhodující hlavně pro to, zda se uplatní DSA (viz bod 1). Pro posouzení nezákonnosti obvykle není podstatná.
-
Země „zveřejnění“ je u internetu, kde je obsah dostupný v celé EU, neurčitý pojem. Rozhoduje spíš to, na koho obsah míří a kde má dopad: jazyk, publikum, téma. Typicky obsah v češtině o českých poměrech bude posuzován hlavně podle českého práva.
Vypořadatel pak posuzuje:
-
podle práva kterého státu platforma obsah označila za nezákonný a zda to správně uvedla v odůvodnění (DSA vyžaduje uvést i územní rozsah zásahu),
-
zda je obsah podle tohoto práva opravdu nezákonný,
-
zda byl zásah územně přiměřený. Je-li obsah nezákonný jen v jedné zemi, mohlo stačit zablokovat ho tam. Smazání pro celou EU pak může být příliš široké.
4. Praktické dopady
Uživatel si může vybrat kterýkoli certifikovaný subjekt v EU, nemusí to být subjekt z jeho země. Subjekt ale musí mít odbornost v právu, o které ve sporu jde. Pokud se spor týká cizího práva, je dobré si předem ověřit, zda ho vypořadatel umí posoudit. Země uživatele může ovlivnit i jazyk řízení. Digitální ombudsman nyní pracuje v češtině, slovenštině, angličtině, dále v polštině a francouzštině.
Uvést všechny varianty možných okolností a jejich dopad v souhrnu není s ohledem na složitost možné zodpovědět v rámci odpovědi v poradně. Nejběžnější ovšem budou případy, kdy se uživatel členské země EU vyjadřuje jazykem své země (například český občan napíše česky příspěvek). V tu chvíli ho vypořadavatel bude posuzovat podle českého práva.