Názory na poskytování kopií projektové dokumentace jsou velmi různé. Například Ochránce práv vyjádřil názor, že „Architektonická dokumentace sama nepožívá autorské ochrany, neboť k napodobení díla architektonického dochází podle autorského zákona až případnou stavbou, nikoliv již samotným zkopírováním jejích plánů. Autorská ochrana by se mohla uplatnit jen v případě projektové dokumentace obsahující novátorské technické řešení stavby nebo její části, nikoliv však již v otázce uspořádání stavby nebo jejího řešení estetického.“ (Stanovisko VOP 6974/2014/VOP)
Další otázkou je, jak je formulovaná smlouva s projektantem o dodání projektové dokumentace. Povinné subjekty, které mají informační povinnost, by ji měly formulovat tak, aby umožňovala poskytování informací veřejnosti (alespoň základních, např. o celkovém umístění stavby, jejím celkovém tvaru, uspořádání, architektonickém ztvárnění).
Ustanovení § 11 odst. 2 písm. c) InfZ, které chrání autorské právo, je formulováno tak, že zabraňuje poskytnout informaci jen tehdy, pokud by tím byla porušena ochrana tohoto práva. Není tedy pravdou, že by zabraňovalo informaci poskytnout jen proto, že je předmětem ochrany autorského práva, ale jen tehdy, pokud by poskytnutím došlo k porušení ochrany.
Ve vašem případě však porušení ochrany nehrozí: jednak autor s poskytnutím souhlasí, jednak je zde výše uvedený názor ombudsmana, podle kterého poskytnutí kopií alespoň základních rysů projektované stavby není zásahem do autorského práva. Proto by neměla být nutná ani licenční smlouva k poskytnutí.
§ 14a neobsahuje nic, co by ukládalo povinnému subjektu poskytnout informaci pouze na základě licenční smlouvy. Odstavec 1 se naopak vztahuje k situacím „Má-li být informace, která je předmětem ochrany práva autorského2b), poskytnuta na základě licenční nebo podlicenční smlouvy…“, odkazuje tedy na jiné důvody, proč by se měla použít licenční smlouva.
I kdyby se vycházelo z pojetí, že projektová dokumentace je sama o sobě autorsky chráněným dílem, a autor "neměl nic proti zveřejnění", pak lze situaci interpretovat tak, že právo zveřejňovat dílo tímto způsobem nebylo součástí ústní licenční smlouvy, autor si jej zachoval (§ 12 odst. 2 AutZ) a zároveň vykonal způsobem podle § 18 AZ. Informaci je tak s tímto souhlasem možné poskytnout.
To vše jsou různé možnosti pohledu na tuto situaci.
V každém případě, pokud povinný subjekt vychází z názoru, že licenční smlouva je nutná, a přitom hodlá informaci takovou cestou poskytnout, je nejlepší tuto cestu akceptovat. Spor o formu poskytnutí by byl nepřehledný a v krátkém čase neřešitelný.
Ve lhůtě pro poskytnutí informace tedy povinný subjekt má žadateli předložit návrh licenční smlouvy.
Licenční smlouva nemůže obsahovat jiné podmínky, než například závazek uvádět autora, nepozměňovat dokumentaci, nešířit ji dále. Co se týče výše případné úhrady, je přípustná jen do výše, jako kdyby šlo o běžné poskytnutí informace, tedy v zásadě za kopie.
