Podle mého soudu jde o jednání NA HRANĚ zneužití práva. K odmítnutí žádostí na tomto právním základě je vždy potřebné umět identifikovat úmysl žadatele, který se zastírá podáváním žádostí o informace. Tedy určit motivaci, například zda jde o nějakou odplatu, ventilaci konfliktu. Účelem pak může být zatížení úřadu či jinak šikanózní postup, který je pak pouze zdánlivým uplatněním práva.
Jako jeden z možných praktických postupů k umravnění situace bych doporučil metodu slučování žádostí jak pro hledisko prodloužení lhůty, tak zejména pro možnost požadování úhrady za mimořádně rozsáhlé vyhledávání. Pokud sloučíte několik žádostí, bylo by možné k jejich souhrnnému obsahu vyčíslit dobu potřebnou k vyhledání tak, že by překročila hranici mimořádně rozsáhlého vyhledávání. Odhaduji, že by v případě vaší obce byla udržitelná na úrovni 1 hodiny.
V mezičase před zveřejněním této odpovědi již nadřízený orgán neuznal možnost uplatnění úhrady za sloučené žádosti, když v rozhodnutí o stížnosti uvedl „Sloučení několika žádostí do jednoho řízení nelze přičítat k tíži žadatele a nelze dobu vyhledávání údajů k jednotlivým žádostem Spojovat dohromady“. S tímto názorem nesouhlasím a odkazuji na názor z výkladové literatury: „Nezřídka se totiž stává, že jeden žadatel zašle v tentýž den, případně v těsné návaznosti ve více dnech, několik žádostí, ať již věcně souvisejících či nikoli. Spojování takových žádostí přitom má nejen aspekt ryze praktický, protože vyřídit více žádostí jedním úkonem je jistě administrativně jednodušší, ale i aspekt právní. Rozdělením „žádosti“ do více formálně samostatně podaných žádostí o poskytnutí informace se totiž žadatelé mohou snažit vyhnout úhradě nákladů podle § 17, především úhradě za mimořádně rozsáhlé vyhledání informace, nebo se dostat s každou žádostí pod minimální hranici nákladů, od níž povinný subjekt úhradu požaduje (někdy se v této souvislosti hovoří štěpení žádosti). A dále „spojení žádostí jednoho žadatele a jejich vyřizování jako jedné podané žádosti nic nebrání. Praktickým problémem přitom nebude spojování žádostí podaných v jeden den, ale žádostí podaných v různých dnech po sobě. Spojení takových žádostí je rovněž možné, ale je podmíněno tím, že dosud neuplynula lhůta pro jejich vyřízení [§ 14 odst. 5 písm. d)]. Povinný subjekt přitom tímto spojením sám sebe omezí tím, že žádosti musí vyřídit před uplynutím patnáctidenní lhůty plynoucí pro vyřízení nejdříve podané žádosti. Z hlediska úhrady nákladů však takové spojení může mít i přes uvedené omezení pro povinný subjekt praktický význam. O spojení se nevydává žádné usnesení či rozhodnutí, provede se fakticky (je vhodné je poznamenat do spisu).“ (FUREK, Adam. § 14 [Postup při podávání a vyřizování písemných žádostí o poskytnutí informace]. In: FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš, JIROVEC, Tomáš. Zákon o svobodném přístupu k informacím. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 662.)
Zároveň není úplně jednoznačné, zda nadřízený orgán snížil úhradu na nulu jen z výše uvedeného důvodu, anebo i z důvodu, že povinný subjekt podle něj nedostatečně odůvodnil výši požadované úhrady, kdy uvedl: „je třeba takovou pracnost vyhledávání řádně zdůvodnit, což se vdaném případě nestalo a povinný subjekt proto ve smyslu § 17 odst. 4 ztratil nárok na úhradu nákladů“.
V tomto ohledu bych doporučil upozornit na tento případ odbor kontroly a dozoru MV a požádat o výkon dozoru či alespoň metodické doporučení k nezákonnému postupu nadřízeného orgánu.
