Je třeba odlišit interní pravidla radničního periodika, které s ohledem na speciální ustanovení tiskového zákona má povahu média veřejné služby (povinnost vyváženosti a objektivity), od práva na odpověď podle § 10 tiskového zákona, které se týká obecně všech periodik, včetně radničních.
Použití § 10 TiskZ má spíše povahu následného opatření a jakési opravy. Naopak interní pravidla radničního periodika by měla předběžně nastavit postup, který dosahuje vyváženosti a objektivity.
Vyváženost neznamená, že každý, kdo je zmíněný, má možnost se ve stejném článku vyjádřit – to by ani nebylo možné. Zároveň je třeba bránit tomu, aby vedení radnice mohlo podle své „libosti“ jakkoliv korigovat vyjádření všech ostatních, včetně redakce.
Proto je vhodné do pravidel periodika uvést kombinaci dvou aspektů:
- V případech, kdy se jedná o tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby, dát možnost této osobě k vyjádření, a její vyjádření využít k dosažení objektivity a vyváženosti. Neznamená to tedy, že by dotčená osoba mohla do článku cokoliv dopsat, pouze, aby redakce měla možnost článek doplnit, korigovat tvrzení apod., anebo dokonce tvrzení či jeho část vypustit, pokud by za něj nesla právní odpovědnost.
- Zároveň ale výslovně z této možnosti vyloučit běžnou politickou kritiku a polemiku. Tu není možné „roztáčet“ do řady protichůdných sdělení a vzájemné kritiky.
Ve výsledku tedy může takový statut, nebo Pravidla pro vydávání, obsahovat ustanovení zhruba tohoto znění:
„Nejde-li o běžnou politickou kritiku a polemiku, poskytne redaktor každý příspěvek, obsahující tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby, této osobě k vyjádření, tak, aby bylo možné je využít k dosažení objektivity a vyváženosti.“
Důležité také je rozlišovat, co je faktické tvrzení a co je názor. Názor nelze zkoumat z hlediska pravdivosti. Naopak faktické tvrzení buď je anebo není pravdivé, a může zasáhnout do osobnostní sféry napadené osoby. Proti němu musí mít dotčená osoba právo určité obrany (následně to zajišťuje právě § 10 tiskového zákona).
Pokud však jde pouze o názorovou polemiku, není důvod, aby se každý, koho se názor týká, o kom se vyjadřuje (např. „starosta to dělá špatně“), se k věci také vyjadřoval či dokonce doplňoval článek. Tento aspekt – aspekt názorové různorodosti, vyváženosti, má redakce dosahovat zcela jinými prostředky: poskytováním prostoru různým názorům, anketami, citací jiných názorů v redakčních článcích, v nichž třeba zpracuje postoje radnice (cituje dominantně starostu, příslušného radního, ale vedle toho nechá prostor i pro citaci někoho z opozice apod.).
Shrnuto: pouze v případě, kdy jde o faktické tvrzení (např. „zpronevěřil část rozpočtu na opravu školy“) je jednak vhodné poskytnout k vyjádření dotčené osobě před otištěním, ale hlavně je nutné si uvědomit, že za takové zveřejněné tvrzení má vydavatel objektivní odpovědnost včetně případné povinnosti otisknout následně odpověď podle § 10 tiskového zákona a též případnou odpovědnost za nemajetkovou újmu, kterou v občanskoprávním soudním řízení může dotčená osoba požadovat uhradit.
